Ústavní stížnost může být poslední šancí na úspěch ve sporu

Bezplatná poradna, rada první

Ústavní stížnost je nutné podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu se zákonem.

Bezplatná poradna, rada druhá

Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné opravné prostředky

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka nevyčerpání všech procesních prostředků, jestliže:

• stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo
• v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Bezplatná poradna, rada třetí

Ústavní soud je ve vymezených případech oprávněn rozhodnout o uložení předběžného opatření

Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení hrozící vážné škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval (předběžné opatření). O předběžném opatření může rozhodnout Ústavní soud bez ústního jednání. Ve zvlášť naléhavých případech nemusí být k návrhu vyžádáno vyjádření ostatních účastníků a vedlejších účastníků. Usnesení o předběžném opatření pozbývá platnosti vyhlášením nálezu Ústavního soudu ve věci, pokud je Ústavní soud již dříve nezrušil, protože pominuly důvody, pro které bylo nařízeno. Ústavní soud není vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozích řízeních.

Bezplatná poradna, rada čtvrtá

V případě, že Ústavní soud ústavní stížnosti vyhoví, napadené rozhodnutí buď zruší, nebo zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby pokračoval v porušování práva a svobody

Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické osoby, Ústavní soud:

• zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo
• jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.

Ústavní stížnost však nemá odkladný účinek. Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jen jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Bezplatná poradna, rada pátá

Pokud nemá stěžovatel dostatek finančních prostředků, může soud rozhodnout na jeho návrh o zaplacení jeho nákladů řízení státem

Odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát. O návrhu rozhodne soudce zpravodaj usnesením, které se doručuje stěžovateli a zástupci. Vyhoví-li se zcela návrhu, nemusí být usnesení odůvodněno. Náklady zastoupení hradí Ústavní soud ze svého rozpočtu. Až do skončení řízení může soudce zpravodaj usnesení zrušit nebo změnit, a to popřípadě i se zpětnou účinností, bude-li zjištěno, že poměry stěžovatele tento postup neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Náklady uhradí Ústavní soud k rukám zástupce po skončení řízení. Jestliže je to důvodné, poskytne se zástupci na jeho žádost přiměřená záloha. Přizná-li Ústavní soud stěžovateli, jehož náklady zastoupení platí stát, náhradu nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji České republice v rozsahu, v jakém bylo stěžovateli přiznáno právo na zaplacení nákladů zastoupení. O tom Ústavní soud rozhodne v usnesení o náhradě nákladů řízení. Náhrada nákladů tohoto řízení je příjmem státního rozpočtu

V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů účinných ke dni 18.4.2018:
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu