Jedna další odvážná právní konstrukce
Jen asi málokoho z právní obce ale i z laické veřejnosti nezajímá současná kauza okolo „trafik“ tří bývalých poslanců. Já osobně se od začátku kloním k právnímu názoru, že se o trestný čin nejedná. Pan Vrchní státní zástupce Ištván v rozhovoru pro media uvedl, že přiznává, že se v dané věci jedná o odvážnou právní konstrukci. Já k tomu dodávám, že se spíše jedná o „právní extremismus“. Jelikož chci tento svůj příspěvek věnovat něčemu jinému, uvedu ke stíhání tří poslanců jen krátký komentář. Pokud budu vycházet ze znění unesení o zahájení trestního stíhání, tak jak se objevilo v mediích, tak musím konstatovat, že státní zástupce od samého počátku chybně vyhodnotil rozsah imunity poslance, od začátku nesprávně právně kvalifikoval dané jednání jako trestné a následně pochybil i soud, když vzal tři nezákonně obviněné poslance do vazby. Politická korupce, které se s největší pravděpodobností poslanci dopustili (ačkoliv i o tom lze docela polemizovat a brání mi v tom jen téměř žádná znalost obsahu trestního spisu), prostě není korupce z hlediska trestního zákoníku. Zkrátka a jednoduše totiž nejsou jednáním poslanců a ani nemohou být!!! naplněny znaky trestného činu přijetí úplatku. Nabídnutí funkce člena dozorčí rady v podniku se státní účastí z hlediska definice úplatku, tak jak ji uvádí trestní zákoník, není nabídnutí úplatku. Morálně je nutné vždy politickou korupci odsoudit, ale vychovávat politiky a tvořit politickou kulturu musíme my občané. Máme k tomu dva základní nástroje. Právo volit a být volen. Věřím, že časem se i politická kultura u nás zlepší. Výchovu politiku však za nás nemůže dělat státní zastupitelství, jmenovitě pan Ivo Ištván. Trestními instrumenty není možné formovat politiku v této zemi. Jsem rád, že Nejvyšší soud mi vrátil pocit, že žiji v právním státě, když učinil zmíněným právním experimentům přítrž.
Ale teď už k samotnému názoru, který chci tímto příspěvkem sdělit. Prosím berte jej jako reakci na vyjádření pana Ištvána ohledně odvážné právní konstrukce. S jednou takovou odvážnou právní konstrukcí přicházím i já. Předně budu citovat dvě ustanovení trestního zákoníku:
1. § 329 trestního zákoníku - Zneužití pravomoci úřední osoby
Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch
a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,
b) překročí svou pravomoc, nebo
c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci,
bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti.
2. § 330 trestního zákoníku - Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti
Úřední osoba, která při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestána odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
Funkce státního zástupce je nepochybně nutné považovat za funkci úřední osoby. Připomeňme si následující. Pan státní zástupce Ištván jako dozorující státní zástupce souhlasí se zadržením tří poslanců pro skutek, který je následně definován tak, že přijali úplátek v podobě výměny funkcí za vzdání se poslaneckého mandátu. To vše za situace, když musel mít na paměti velice čerstvé rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ohledně kauzy kolem poslance Bárty a Škarky. Nejvyšší soud zcela jasně zkonstatoval, že poslanec nemůže být za své projevy v rámci poslanecké sněmovny postihován, a za takový projev označil i v dané kauze „politický kšeft“ pana Bárty, který měl podmiňovat půjčení peněz určitým chováním některých poslanců Věcí Veřejných. I přesto pan Ištvan v rozporu s tímto právním názorem nejvyšší soudní autority v naší zemi a v rozporu se zněním Ústavy ČR posvětil zadržení a následné trestní stíhání poslanců a navrch pak přidal ještě návrh na vzetí do vazby poslanců. A v tento okamžik přichází má odvážná právní konstrukce. Nenaplnil svým jednáním pan Ištván skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby tím, že v úmyslu (minimálně v podobě nepřímého úmyslu, neboť si musel být vědom, že svým jednáním může spáchat trestný čin, a pro případ, že jej spáchá, byl s tím srozuměn) někomu jinému přivodit škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, nebo překročil svou pravomoc? Pokusím se na tuto otázku odpovědět.
Škodu, resp. újmu svým jednáním nepochybně způsobil. Několik osob bylo nezákonně ve vazbě, škodu způsobil i státu, který ponese za nezákonný pobyt poslanců ve vazbě odpovědnost. Odvážnost této mé konstrukce však spočívá v tom, že pan Ištván klidně mohl jednat ve svém zájmu a prospěchu, např. kariérním růstu (chystá se nový protikorupční útvar v rámci státního zastupitelství), který měl od někoho případně slíbený. Nebo v tom byl zcela jiný prospěch, který nám zatím zůstává utajen. Pokud může experimentovat s trestním zákoníkem pan Ištván, dovolím se tento experiment učinit i já. Dále mám za to, že je evidentní, že konal v rozporu s názorem Nejvyššího soudu ČR a nerespektoval ani znění Ústavy ČR, čili vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. Současně svou pravomoc překročil, když Nejvyšší soud ČR konstatoval, že exekutiva nezákonně zasáhla do moci zákonodárné, k čemuž neměla výkonná moc pravomoc.
A pokud by se pan státní zástupce nedopustil úmyslného trestního jednání, mohl se dopustit nedbalostního trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Podle mého právního názoru totiž mohl státní zástupce tím, že nerespektoval právní názor Nejvyššího soudu ČR a znění Ústavy ČR ohledně imunity poslance za jeho projev v rámci poslanecké sněmovny, a tímto svým jednáním zmařil nebo podstatně ztížit splnění důležitého úkolu. Tímto úkolem je nepochybně vládnutí vlády do konce jejího volebního období. Tímto úkolem je i činnost poslanecké sněmovny, která se má zabývat schvalováním spousty důležitých zákonů, místo toho však musí řešit své rozpuštění, předčasné volby, důvěru prezidentské vládě apod.
Z výše uvedeného plyne, že s odvážnou právní konstrukcí může přijít kdokoliv. Na rozdíl od pana státního zástupce však tyto jejich právní experimenty nepovedou k omezení osobní svobody nezákonně trestně stíhaných poslanců, zásahu do jejich soukromého rodinného života. Takto bych mohl pokračovat. Na závěr se snad jen sluší dodat, že zvažuji, že tuto svou odvážnou právní konstrukci předám orgánům činným v trestním řízení, nechť se jí zabývají.
Autorem článku pro web Právní linka je advokát Mgr. Tomáš Krásný z advokátní kanceláře Kausta & partneři.
Specializace: trestní právo, přestupky, odpovědnost za vady a škodu, exekuce