Jedním z viníků frenštátské tragédie je i nízké právní vědomí obyvatel země, říká advokát Petr Kausta

Úřady naznačují, že věděly o podivném chování člověka, který později podle policie zřejmě způsobil výbuch domu ve Frenštátě a smrt šesti lidí. Je pravdou všeobecně přijímaná skutečnost, že nelze nic dělat, že policie ani úřady nemohou zabránit šílencům v jejich chování?

Po pravdě je třeba říci, že podivné chování člověka ne vždy musí vést k závěru, že tento je připraven vraždit či spáchat jiný násilný trestný čin. Nicméně z chování takových osob vůči svému okolí lze mnohdy již předem odhadnout, zda takové jednání směřuje ke spáchání nějakého násilného činu či nikoliv. Zásadní je, jakého charakteru informace, které měly mít úřady k dispozici, opravdu byly. Pokud policie skutečně disponovala závažnými informacemi, případně trestními oznámeními, že se konkrétní osoba k násilnému protiprávnímu jednání připravuje, minimálně takovým jednání vyhrožuje svému okolí, měla zakročit. Zda policie takovými informacemi v případě tragédie ve Frenštátě disponovala či nikoli by měla prověřit Generální inspekce policejních sborů.

Pokud si například někdo doma hromadí odpadky, které obtěžují okolí, je opravdu nemožné vniknout do jeho bytu a sjednat nápravu?

To není tak jednoduché. Máme ochranu vlastnictví, nedotknutelnost osoby a obydlí, tedy i právo na domovní svobodu. Zda jednání konkrétní osoby, například i hromaděním věcí ve svém bytě, jiného obtěžuje či ohrožuje, může rozhodnout jen soud. Víte, mnohdy je to složité, pro někoho se může jednat o odpadky, pro jiného o potřebné věci. K rozhodnutí pak ale vede většinou dlouhá cesta soudních jednání. Ke vstupu do bytu či domu bez souhlasu jeho vlastníka či nájemce musí ve většině případů dát souhlas soud.

Co dělat, když takový člověk vyhrožuje ostatním lidem, nájemníkům v domě nebo prostě svému okolí?

Z informací, které mám k dispozici, je zřejmé, že v daném domě bylo již společenství vlastníků bytových jednotek a tedy i podezřelá osoba z odpovědnosti za tragédii byla spolu s ostatními vlastníkem bytové jednotky v domě. V takovém případě je situace právně složitější než v případě, že problémová osoba je pouze nájemcem bytu, kdy pronajímateli zákon přece jen dává více možností, jak z bytu nežádoucího nájemníka dostat. V případě společenství vlastníků se domnívám, že ostatní vlastníci bytových jednotek v domě v daném případě využili všech zákonných možností, a to podáním žaloby na prodej jeho bytové jednotky soudem, jak s problémovým spoluvlastníkem soužití v domě ukončit. Tyto právní kroky však s největší pravděpodobností vedly k rozhodnutí podezřelé osoby spáchat na spoluvlastnících násilný čin.

Myslíte si, že je u nás obecně nízké právní vědomí, že lidé raději nic neřeší místo toho, aby se starali o své bezpečí a nepřirozené nebo nebezpečné jednání někde oznámili?

Obecně se setkávám s nízkým právním vědomím občanů. Mnozí se raději otočí, aby nic neviděli a neslyšeli, to pokud se jich nějaká krizová situace přímo nedotýká. Je potom problém protiprávní jednání konkrétní osoby vyšetřit a prokázat, když policie nebo soud nemá k dispozici žádné důkazy. Nesmíme se potom ale divit, že mnoho trestných činů zůstává nepotrestaných, není to vina soudů, jak se mnohdy uvádí.

Kdo je za takový stav podle vás tedy odpovědný?

Za viníka nízkého právního povědomí považuji stát, který nedostatečně vede občany při vzdělávání ke znalostem v oblasti práva. Přitom stát sám stanoví zásadu, že neznalost zákona neomlouvá. Stačí se ale podívat na četnost, kvalitu, úroveň a množství legislativních počinů zákonodárců a každému je jasné, že tato zásada nemůže být nikým, opravdu nikým a v tomto státě nikdy naplněna.

Jaká je nyní podle vás situace pozůstalých po obětech nebo těžce zraněných či lidí, kteří přežili, ale zůstali bez majetku. Dostanou sice nějaké peníze ze sbírek, ale mají nějakou naději získat také další odškodnění?

Jejich situace je jistě velmi složitá, a to jak po stránce zdravotní, psychické, ekonomické ale i doslova existenční. V případě jako je frenštátská tragedie by měl prioritně okamžitě pomáhat stát. Novým bydlením, finanční pomocí, atd. Stát by se v takových případech měl umět o své občany okamžitě postarat, a to ve všech oblastech, aby jim umožnil se vrátit do normálního života. Existuje státní fond pro pomoc obětem trestné činnosti, kde poškození mohou v souladu se zákonem podat k ministerstvu spravedlnosti žádost o jednorázovou finanční pomoc.

Může nějak na odškodnění participovat rodina pachatele?

Pokud se jednalo o násilný čin jedince, byť člena rodiny, jsem přesvědčen, že rodina nenese za jednání svého člena žádnou právní a ani morální odpovědnost. Z informací v médiích navíc vyplynulo, že i manželka podezřelého měla čelit jeho agresivnímu jednání.

Doporučil byste pozůstalým obrátit se na soud?

Ne. Podezřelá osoba, jak je známo, při výbuchu a následném požáru sama přišla o život. Není tedy koho soudit, ani v trestním a ani civilním řízení.

Co podle vás z právního hlediska frenštátská tragédie přinesla?

Podobných případů přibývá, proto si myslím si, že by se odpovědné osoby, zejména vláda, poslanci, senátoři měli zamyslet nad skutečnými potřebami občanů tohoto státu a přijali legislativní změny v oblasti ochrany života a zdraví občanů. Bohužel však každé takové opatření přináší řadu omezení a zásahů do svobody občanů, což ne všem se líbí.

Advokát Mgr. Petr Kausta z advokátní kanceláře Kausta & partneři vykonává advokacii v oblasti práva trestního, občanského, obchodního, korporátního, přestupkového, pracovního, správního, rodinného a v dalších oborech práva
Specializace: trestní právo, korporátní právo, občanské právo, rodinné právo, přestupky