Kauza Nagyová a spol. – jiný pohled

Danou kauzu se snažím sledovat od počátku. Je pravdou, že převážně vycházím z informací, které pocházejí z medií. Při tomto sledování se snažím domyslet všechny možné důsledky a dopady. Opět zdůrazňuji, že proti korupci je nutné bojovat. Při tomto boji je ale také nutné ctít ústavní pořádek a demokratické zřízení státu. Už na střední škole se učí, že v České republice jsou tři složky státní moci – zákonodárná, výkonná a soudní. Tyto by měly být vzájemně na sobě nezávislé, ale současně se vzájemně kontrolují. Od tohoto principu se odvíjí demokratické zřízení – právní stát. Současně při správě právního státu existují tzv. vyšší zájmy – např. bezpečnost státu.

Vzhledem k výše uvedenému mi pak tedy přijde nemístné, aby byli odposlouchávání poslanci a premiér, aniž by o tom věděl minimálně předseda sněmovny, nebo předseda mandátního a imunitního výboru sněmovny. Přece musí existovat kontrola a ověření, že moc výkonná (státní zastupitelství, které žádá o povolení odposlechů) a moc soudní (soud, který povolil odposlechy) jedná oprávněně a není tím ohrožena moc zákonodárná. Z medií víme, že předsedkyně poslanecké sněmovny ani předseda mandátního a imunitního výboru o odposleších nevěděli. Pokud tomu tak skutečně bylo, dle mého názoru došlo k nežádoucímu zásahu moci výkonné a moci soudní do moci zákonodárné, aniž by se tato proti tomu mohla bránit. Víte, ona ta imunita poslanců má i v dnešní době velký význam. Mám za to, že imunita by se měla respektovat i v případě sledování, či odposlouchávání poslanců. Jestliže nesmí být poslanec kontrolován na státní hranici, tak se ptám, jestli je v pořádku, že jej smí kontrolovat policie v podobě odposlouchávání či sledování. Odpověď není jistě jednoduchá, ale dle mého názoru bez souhlasu nebo aspoň vědomí předsedy poslanecké sněmovny nikoliv.

Dále považuji za zcela neuvěřitelné, že šéfa vojenské rozvědky odposlouchává civilní policie. Neobhajuji případné trestné jednání, o tom ať rozhodne soud. Ale v podstatě se tady vrchní státní zástupce rozhodl, že má podezření, že dotyční generálové podle něj páchají trestnou činnost. Pokusím se vytvořit hypotetickou situaci: Představme si, že vojenská rozvědka sleduje paní Nečasovou, nebo kohokoliv jiného, neboť má podezření, že je narušena bezpečnost státu. Tajné služby mnohokrát páchaly, páchají a jistě budou páchat různé nezákonnosti a někdy i „zvěrstva“ s odůvodněním, že jde o vyšší zájem (např. výše zmíněná bezpečnost státu). No a při svém jednání, v daném případě tedy sledování jsou odposloucháváni nějakou civilní policií, kterou tím pověřil státní zástupce, který ani nemá páru o tom, proč vede rozvědka dané sledování. Z nedávné historie víme, že americká CIA podporovala diktátorské režimy a vždy to odůvodňovala vyššími zájmy. Ale vraťme se zpátky do našich poměrů. Poté, co jsou odposlechy pořízeny a vyhodnoceny, šéfa rozvědky zatknou. Tento je vázán mlčenlivostí a je povinen obětovat i svou svobodu nebo i život na úkor vyzrazení státního tajemství a úkolu, který plnil. Dnes víme, že oba tito generálové byli hrdinové, kteří nasazovali i své životy pro bezpečnost na této planetě. Obhajoba takového šéfa je tak velmi ztížena. Je vycvičen a vyškolen k tomu, že nesmí mluvit, i kdyby jej to stálo život. A co když náhodou přece jen bude mluvit, aby si uchoval svobodu a třeba nešel do vazby? Tak v takové situaci je ohrožena právě ta bezpečnost státu, protože se dostanou informace do rukou někoho, u koho být nemají. Vzhledem k výše uvedenému si prostě myslím, že u této kauzy je jasně vidět, jak demokratické principy selhaly a že jsou nedokonale chráněny. Šéf vojenské rozvědky podle mě jednoduše nemůže být odposloucháván policií. Tady už se pohybujeme na tenkém ledě.

V dané kauze se ukázalo, že jedna složka výkonné moci v podobě státního zastupitelství a Policie ČR má možnost se rozhodnout bez jakékoliv kontroly k tak významným zásahům do jiné složky moci výkonné, kterou je vláda a moci zákonodárné, kterou představují poslanci, aniž by bylo předem zajištěno, že nedojde ke zneužití takové možnosti k narušení bezpečnosti státu a vlastně celého demokratického zřízení. Bez ohledu na to, že je zřejmé, že nyní k takovému zneužití nedošlo, je důležité se nad tímto alespoň zamyslet.

Navíc je nutné připomenout, že skutečnost, že jsou všichni zúčastnění, vyjma jednoho, ve vazbě, aby nikoho neovlivňovali, je rovněž z hlediska právního problematická. Jsem přesvědčený, že je to čistě účelové zneužívání institutu vazby. Ostatně obviněný Kovanda se doznal, že se skutek stal a ve vazbě není. Tím se vše vysvětluje. V advokacii jsem již skoro 8 let a vím, že doznání nemá na to, aby odpadla hrozba ovlivňování svědků a dalších zúčastněných, žádný vliv.

Jak jsem již zdůraznil, jsem proti korupci a jsem rád, že se s ní bojuje. Jsem však také velký zastánce principů demokratického právního státu. Události posledních dní ve mně proto vzbuzují obavu, aby se z České republiky nestal policejní stát. Není možné, aby policejní orgány, potažmo státní zastupitelství řekli A, já se budu chovat podle B a okamžitě proti mně zahájily úkony trestního řízení, natož abych nakonec skončil ve vazbě. Znovu přitom opakuji, že o tom, zdali dotyční jednali trestně, nechť rozhodne nezávislý soud, ale do té doby je nutné k daným osobám přistupovat jako k nevinným a podle toho se k nim i chovat. Orgány činné v trestním řízení se takto k daným osobám nechovaly. Už samotné zadržení je za hranicí vkusu a možná i zákona (doufám, že tento zásah bude prošetřen). Vzetí do vazby osob zainteresovaných v jednání ohledně poskytnutí trafik je pak taky významným zásahem do presumpce nevinny. Vždyť v právnické obci vůbec nepanuje jednotný názor, jestli je trafika úplatek, či není. V těchto svých úvahách o tom polemizovat nechci. To by vydalo na dalších několik stránek. Přesto si myslím, že dané jednání trestné není a jediný, kdo je může za jejich jednání odsoudit, je veřejné mínění. Dané osoby by měly být stíhány na svobodě.
Pevně věřím, že bude věnována pozornost nejen průběhu a výsledku trestních stíhání jednotlivých osob, ale i prošetření, jestli vše, co trestním stíháním předcházelo, bylo zákonné, a zdali se neobnažily v celé své nahotě mezery v našem ústavním pořádku, který by měl stát na demokratických principech.

Autorem článku pro web Právní linka je advokát Mgr. Tomáš Krásný z advokátní kanceláře Kausta & partneři.
Specializace: trestní právo, přestupky, odpovědnost za vady a škodu, exekuce