Ke kupní smlouvě automobilu a odpovědnosti za vady v případě nesprávného uvedení roku výroby

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně L. D. , zastoupené JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, proti žalované AAA AUTO a.s., se sídlem v Hostivicích, Husovo nám. 14, PSČ 253 01, IČO 26699648, zastoupené JUDr. Luďkem Pilným, advokátem, se sídlem v Praze 9 - Vinoři, Na Rampách 734/3, o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 C 374/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2008, č. j. 21 Co 607/2008-84, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2008, č. j. 21 Co 607/2008-84, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 28. července 2008, č. j. 9 C 374/2007-54, ve znění opravného usnesení ze dne 2. října 2008, č. j. 9 C 374/2007-61, zamítl žalobu na zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Soud prvního stupně zjistil, že strany uzavřely kupní smlouvu ohledně vozidla Škoda Fabia Combi 1.2 Classic s rokem výroby/datem uvedení do provozu 2007 za kupní cenu ve výši 272 864 Kč včetně daně z přidané hodnoty, přičemž z přílohy č. 1 ke kupní smlouvě vzal za prokázané, že výbava předmětného vozidla neobsahovala ABS ani automatickou klimatizaci. Vozidlo bylo poprvé registrováno dne 28. 3. 2007. Dne 29. 3. 2007 převzala žalobkyně od žalované předmětné vozidlo po vykonané zkušební jízdě v délce 6 km. Dne 25. 4. 2007 žalobkyně reklamovala u žalované vady automobilu, které spočívaly v chybném roku výroby vozidla, dále v tom, že chybí ABS a automatická klimatizace, a uplatnila nárok z odpovědnosti za vady spočívající ve výměně vozidla za jiné. Žalovaná na to reagovala tak, že žalobkyně byla při koupi seznámena se stavem vozu, a reklamaci vad neuznala. Současně ale nabídla žalobkyni jako kompenzaci DVD přehrávač a slevu z kupní ceny ve výši 5 000 Kč nebo možnost výměny vozidla za jiné ve stejné prodejní ceně nebo vyšší, přičemž stanovila, že výměnu je možné uskutečnit nejpozději do 27. 4. 2007. Dne 24. 5. 2007 žalobkyně vyzvala žalovanou, aby buď vyměnila bezúplatně předmětný automobil žalobkyni nebo aby poskytla žalobkyni slevu z kuní ceny ve výši 54 000 Kč. Dopisem ze dne 3. 8. 2007 žalovaná potvrdila přijetí dopisů ze strany žalobkyně a nabídla žalobkyni finanční kompenzaci ve výši 19 000 Kč.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi subjekty byla uzavřena kupní smlouva podle § 409 obchodního zákoníku (dále jen "obch. zák."), jímž se řídí i žalobkyní uplatněná práva z odpovědnosti za vady (§ 262 obch. zák.).

Soud prvního stupně nejprve zkoumal, zda vozidlo vykazovalo tvrzené vady v době přechodu nebezpečí škody na zboží na žalobkyni. Dospěl k závěru, že ani v samotné kupní smlouvě, ani v protokolu o zkušební jízdě a předání vozidla, v nichž byl předmět koupě určen, není uvedeno, že vozidlo je vybaveno ABS a automatickou klimatizací. Pokud žalobkyně tuto skutečnost dovozuje z "protokolu o převzetí koupě ke smlouvě o úvěru" č. UDTA 07/1002460 ze dne 29. 3. 2007, pak podle názoru soudu prvního stupně tento protokol nemůže zavazovat jiné subjekty než strany smlouvy o úvěru, přičemž žalovaná stranou této smlouvy nebyla.

Pokud se jedná o další vadu, tedy nesprávně uvedený rok výroby předmětného automobilu, pak soud prvního stupně dovodil, že z osvědčení o registraci vozidla vyplývá, že datem první registrace vozidla je 28. 3. 2007. Ve smlouvě byla obsažena alternativní formulace, že rok výroby/datum uvedení do provozu dle technického průkazu je rok 2007. Soud prvního stupně proto uzavřel, že pokud byl ve smlouvě uveden u položky 1.2 písm. c) rok 2007, vztahoval se tento údaj bezpochyby k datu uvedení do provozu a nejedná se o vadu předmětu kupní smlouvy. Pokud žalobkyně poukazuje na rozhodnutí "VS č. j. 2 Cmo 66/2004-76", soud konstatoval, že toto rozhodnutí ještě vycházelo ze stavu, kdy se ve velkých technických průkazech uváděl rok výroby namísto data první registrace.

Soud prvního stupně dále dovodil, že i kdyby se jednalo o vadu předmětu koupě, kterou žalobkyně včas vytkla žalované, tak postup žalobkyně, která nejprve uplatnila nárok na výměnu vozidla za jiné, přičemž posléze tento nárok sama bez souhlasu žalované změnila na nárok na slevu z kupní ceny, zákon (§ 436 odst. 2 obch. zák.) nepřipouští. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že žalovaná uplatněný nárok z odpovědnosti za vady spočívající ve výměně vozidla za jiné zamítla a proto byla oprávněna v souladu s ustanovením § 436 odst. 2 poslední věty obch. zák. tento nárok sama změnit, soud prvního stupně tuto argumentaci odmítl, neboť žalovaná přes zamítnutí reklamace v protokolu o reklamaci nabídla žalobkyni jako kompenzaci DVD přehrávač a slevu z kupní ceny ve výši 5 000 Kč nebo možnost výměny vozidla za jiné. Žalovaná tedy měla v úmyslu žalobkyni vyhovět a bylo pouze na žalobkyni, zda na navržený postup přistoupí nebo nikoli.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. prosince 2008, č. j. 21 Co 607/2008-84, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně vycházel z postačujících skutkových podkladů a jím zjištěný skutkový stav nedoznal změn ani v odvolacím řízení. Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že mezi účastníky řízení byla dne 29. 3. 2007 uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 409 obch. zák., a to s ohledem na jejich dohodu o volbě obchodního zákoníku. Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně, tj. že žalobkyně vykonala zkušební jízdu v délce 6 km, automobil měl dle stavu tachometru najeto 12 km. V protokolu o zkušební jízdě a předání, ani v kupní smlouvě není deklarováno, že by vozidlo bylo vybaveno klimatizací a systémem ABS. Z technického průkazu k předmětnému vozidlu soud zjistil, že datum 28. 3. 2007 je datem první registrace vozidla v České republice. V technickém průkazu je dále obsažen údaj o schválení technické způsobilosti vozidla s uvedením razítka 30. 5. 2006. Kupující (žalobkyně) podpisem tohoto protokolu oznámila, že bere na vědomí technický stav automobilu. Při prohlídce zboží se zjišťuje, zda zboží odpovídá smlouvě a zda nemá vady. Dle odvolacího soudu bylo při prohlídce zřejmé, že vozidlo nemá ABS, neboť pokud by jej mělo, tak by jej ohlašovala světlená kontrolka na přístrojové desce. Manuální klimatizace má rovněž své ovládací prvky na přístrojové desce. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně alternativnosti údaje o roku výroby a data uvedení vozidla do provozu. V protokolu o zkušební jízdě a v kupní smlouvě je uvedeno "rok výroby/dle tech. průkazu/ a pod tím /datum uvedení do provozu/". V technickém průkazu, který měla žalobkyně v den koupě od žalované k dispozici, není uveden přímo rok výroby, ale je zde údaj uvedení do provozu v České republice, a to 28. 3. 2007. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná před žalobkyní netajila rok výroby. Ve smlouvě je uveden i VIN, z čehož by odborník mohl dovodit datum výroby. V technickém průkazu vozidla je dále obsažen údaj o schválení technické způsobilosti vozidla s uvedením razítka 30. 5. 2006, i tento údaj byl žalobkyni znám, pokud si prohlédla velký technický průkaz při koupi vozu. V protokole o zkušební jízdě a o předání vozidla je uveden rok 2007 dvakrát, jednak jako údaj "rok výroby dle technického průkazu", jednak jako "datum uvedení do provozu". Odvolací soud je toho názoru, že je třeba přednostně vycházet z údajů v kupní smlouvě a vykládat je v souladu s údaji obsaženými v technickém průkazu. Soud přihlédl i k tomu, že vůz v roce 2006 nebyl provozován (registrace vozu v ČR dne 28. 3. 2007), a to s ohledem na množství najetých kilometrů (12 km), přičemž smlouva byla uzavřena v březnu roku 2007. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, jelikož neshledal existenci žalobkyní tvrzených vad. Z toho důvodu se již nezabýval závěry soudu prvního stupně týkajícími se změny volby nároků ze strany žalobkyně bez souhlasu žalované.

S ohledem na závěr, že se nejednalo o vadné plnění, se odvolací soud také nezabýval návrhem na doplnění dokazování znaleckým posudkem spisem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 79/2003. Takový důkaz je navíc podle jeho názoru zcela obsolentní, jelikož nelze přenést závěry dokazování z jiného řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost zakládá na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Žalobkyně poukázala na rozhodnutí vydané Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 79/2003 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, kdy soudy dospěly k odlišnému právnímu hodnocení rozhodované věci, která je svým skutkovým základem i žalobním nárokem shodná s právní věcí žalobkyně.

Dovolatelka namítla, že odvolací soud dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobkyně trvá na tom, že žalovaná uvedla v kupní smlouvě nepravdivě rok výroby předmětného vozidla.

Žalobkyně nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu týkajícími se vadnosti poskytnutého plnění a možnosti změny nároku kupujícího. Žalobkyně má za to, že jí bylo dodáno vadné zboží v kontextu § 422 obch. zák., podle něhož má zboží vady, poruší-li prodávající povinnosti stanovené v § 420 obch. zák. Vadami zboží v intencích tohoto ustanovení je i dodání jiného zboží, než určuje smlouva, a vady v dokladech nutných k užívání zboží. Žalobkyně tvrdí, že předmětné vozidlo v době koupě trpělo vadami, neboť žalovaná žalobkyni dodala vozidlo s rokem výroby 2006, kdežto ve smlouvě nepravdivě deklarovala rok výroby vozidla 2007. Šlo tedy o předmět kupní smlouvy o přibližně jeden kalendářní rok starší, což v případě osobního vozidla představuje výrazné snížení jeho reálné ceny i užitné hodnoty. Žalobkyně vady vozidla neprodleně po obdržení technického průkazu oznámila žalovanému do Protokolu o reklamaci, a to dne 25. 4. 2007. V protokolu o reklamaci žalobkyně fakticky oznamovala žalované vady na předmětném automobilu a uplatňovala své nároky z těchto vad - výměnu předmětného vozidla za jiné. Žalovaná svou odpovědnost v protokolu odmítla, uplatňované vady neuznala a neodstranila.

Žalobkyně upozornila, že je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem, může kupující volit mezi zákonem přiznanými nároky na odstranění vadného plnění. Pokud prodávající vady zboží v přiměřené dodatečné lhůtě neodstraní nebo oznámí-li před jejich uplynutím, že vady neodstraní, může kupující od smlouvy odstoupit nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny. Jelikož žalovaná písemně potvrdila žalobkyni, že vytýkané vady neodstraní, žalobkyně nebyla povinna žádat o souhlas žalované se změnou nároku z vad zboží (§ 436 odst. 2 obch. zák.). I kdyby žalobkyně nebyla oprávněna změnit svoji volbu nároku z vad předmětu koupě na základě protokolu o reklamaci ze dne 25. 4. 2007, byla by oprávněna změnit svoji volbu na základě prohlášení žalované učiněného v dopise ze dne 3. 8. 2007 doručeného dne 7. 8. 2007. Žalobkyně dále podotýká, že sama žalovaná písemně dne 3. 8. 2007 potvrdila, že skutečně došlo k pochybení pracovníka prodeje, který při zadávání dat do počítače omylem uvedl rok výroby 2007, přičemž rok výroby je 2006, i když modelová řada je rok 2007. Z toho dovolatelka dovozuje, že byla žalovanou uvedena v omyl.

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že se v daném případě nejednalo o vadné plnění. V řízení nebyl proveden důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 27 C 79/2003, jehož obsahem je i rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu ve věci, která se skutkovým základem a žalobním nárokem shoduje s nárokem uplatněným v tomto řízení. Soud prvního stupně, ani soud odvolací se nezabývaly usnesením přijatým při jednání dne 7. 4. 2008, podle kterého měl být ustanoven znalec k vyčíslení slevy z kupní ceny, k čemuž nedošlo.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví, nebo aby zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadený rozsudek považuje za věcně správný; má za to, že řízení proběhlo bez jakýchkoli pochybení, která by mohla věcnou správnost rozsudku ovlivnit. Žalovaná připomíná, že žalobkyni nikdy neujišťovala, že vozidlo bylo vyrobeno v roce 2007. Při posuzování daného případu je nutné přihlédnout i k tomu, že žalobkyně měla při koupi automobilu k dispozici veškeré informace vztahující se k vozidlu. Nelze se tudíž ztotožnit s názorem žalobkyně, že by žalovaná záměrně neuvedla skutečný rok výroby prodávaného vozidla. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud v případě, že shledá dovolání přípustným, je zamítl.

Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu, dále jen "o. s. ř.") proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné, jelikož odvolací soud rozhodl v otázce výkladu smluvního ujednání (§ 266 odst.1 až 4 obch. zák., § 35 odst. 2 obč. zák.), které specifikuje předmět kupní smlouvy, v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelka namítá, že žalovaná uvedla ve smlouvě nepravdivě rok výroby předmětného vozidla. Odvolací soud dovodil, že žalovaná před žalobkyní netajila rok výroby vozu, že údaj o roku výroby a datu uvedení vozidla do provozu obsažený v kupní smlouvě je alternativní, že je třeba přednostně vycházet z údajů v kupní smlouvě a vykládat je v souladu s údaji obsaženými v technickém průkazu. Ze skutkových zjištění učiněných v průběhu řízení vyplývá, že v kupní smlouvě byla obsažena informace, že rok výroby/datum uvedení do provozu dle technického průkazu je rok 2007, a v protokolu o zkušební jízdě a o předání vozidla je uveden rok 2007 dvakrát, jednak jako údaj o roku výroby dle technického průkazu, poté jako datum uvedení do provozu. V souvislosti s obsahem protokolu o zkušební jízdě nelze specifikaci předmětu koupě obsaženou ve smlouvě vyložit jinak, než že se údaj o roku 2007 vztahuje jak k datu roku výroby, tak k datu uvedení do provozu. Úvaha soudu prvního stupně i soudu odvolacího o alternativnosti použitého údaje je proto nesprávná. Pokud by se rok 2007 měl vztahovat pouze k jednomu z uvedených údajů, muselo by to být ze smlouvy patrné.

Podle § 420 obch. zák. je prodávající povinen dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva. Pokud prodávající poruší povinnosti stanovené v § 420 obch. zák., má zboží vady (§ 422 obch. zák.). Podle § 424 obch. zák. prodávající neodpovídá za vady zboží, o kterých kupující v době uzavření smlouvy věděl nebo s přihlédnutím k okolnostem, za nichž byla smlouva uzavřena, musel vědět, ledaže se vady týkají vlastností zboží, které zboží mělo mít podle smlouvy. Pokud tedy smlouva obsahovala ujednání, že rok výroby předmětného automobilu byl 2007, přičemž ve skutečnosti byl vůz vyroben v roce 2006, je nutné dospět k závěru, že žalovaná dodala žalobkyni vadné plnění a žalobkyni z toho titulu vzniklo právo z odpovědnosti za vady.

Námitkami žalobkyně, ve kterých polemizuje se závěry soudu prvního stupně směřujícími proti možnosti změny volby nároků ze strany žalobkyně bez souhlasu žalované, se Nejvyšší soud nezabýval, neboť odvolací soud neshledal existenci žalobkyní tvrzených vad, a proto závěry soudu prvního stupně ohledně změny volby nároků ze strany žalobkyně bez souhlasu žalované nepřezkoumával.

S ohledem na výše uvedené se dovolací soud rovněž již nezabýval tvrzením žalobkyně, že řízení trpí vadou specifikovanou v dovolání.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání je důvodné, neboť rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu podle ustanovení § 243b odst. 3 o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.