Ke lhůtě pro odstoupení od cestovní smlouvy při změně data začátku zájezdu (změně cestovní smlouvy)

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. V. , zastoupené JUDr. Hanou Formánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Cílkova 648, proti žalovanému Ing. J. B. , s místem podnikání v Praze 3, Husinecká 903/10, identifikační číslo 18279333, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, o zaplacení částky 35.620,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 203/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. května 2009, č. j. 6 Co 615/2009-92, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Písku (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 4 C 203/2008-61, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 32.620,- Kč s 5% úrokem z prodlení od 23. 8. 2007 do zaplacení, v rozsahu požadavku na zaplacení 5% úroku z prodlení z žalované částky za dobu od 8. 8. 2007 do 22. 8. 2007 žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalovaný jako provozovatel cestovní kanceláře a žalobkyně uzavřeli dne 22. 1. 2007 cestovní smlouvu, kterou se žalovaný zavázal zajistit žalobkyni a členům její rodiny zájezd na ostrov Korfu, oblast A. G., hotel A. B. s ubytováním ve dvoulůžkovém pokoji s přistýlkou a se stravováním ve formě snídaně, v termínu od 11. 8. 2007 (soboty) do 22. 8. 2007, katalogové číslo 24425, za celkovou cenu 35.620,- Kč. Žalobkyně byla seznámena se smluvními podmínkami, jejichž součástí je i úprava odstupného pro případ odstoupení klienta od cestovní smlouvy. Soud prvního stupně nepovažoval za rozhodující, zda žalobkyni byl při podpisu smlouvy předán zároveň katalog žalovaného. Dne 30. 7. 2007 se žalobkyně telefonicky zajímala o pokyny před odletem, a při té příležitosti jí byla oznámena změna termínu odletu na den 10. 8. 2007 v 6.00 hodin ráno. Potvrzení těchto údajů žalobkyně požadovala ještě formou e-mailu dne 31. 7. 2007, přičemž jí žalovaný dne 1. 8. 2007 sdělil nový termín zájezdu, tj. od 10. 8. 2007 do 21. 8. 2007, čas odletu, jeho označení, typ letadla a údaje o příletu.

Dne 6. 8. 2007 se žalobkyně dožadovala podrobných pokynů k zájezdu, a na to dne 7. 8. 2007 ve 14.09 hodin obdržela e-mailovou poštou podrobnější informace ohledně zájezdu, kopie letenek a voucheru. Dne 8. 8. 2007 zaslala žalobkyně na adresu cestovní kanceláře písemné odstoupení od cestovní smlouvy. Důvody odstoupení spatřovala v porušení smluvních povinností žalovaným, konkrétně v jednostranné změně termínu zájezdu (původně od 11. 8. 2007 do 22. 8. 2007, nově od 10. 8. 2007 do 21. 8. 2007) a v nesplnění včasné informační povinnosti podle § 852d zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "obč. zák."); současně požádala o vrácení zaplacené ceny zájezdu. Cituje ustanovení § 852e) odst. 2 obč. zák., soud prvního stupně přijal dílčí závěr, že žalobkyně nebyla oprávněna od cestovní smlouvy odstoupit pro změnu termínu konání zájezdu, neboť jí změna byla oznámena telefonicky dne 30. 7. 2007 a následně byla potvrzena elektronickou poštou dne 1. 8. 2007. Jestliže odstoupila z uvedeného důvodu až 8. 8. 2007, nastala v souladu s citovaným ustanovením fikce souhlasu s navrženou změnou termínu zájezdu, neboť nesouhlas žalovanému nesdělila ve lhůtě 5 dnů. Právo odstoupit od smlouvy jí ovšem vzniklo v důsledku toho, že jí byly v rozporu s § 852d obč. zák. doručeny podrobné informace o zájezdu až 7. 8. 2007, tj. pouhé tři dny před zahájením (změněného) zájezdu. Žalovaný je tak povinen, bez nároku na odstupné, vrátit žalobkyni částku odpovídající ceně zájezdu.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. května 2009, č. j. 6 Co 615/2009-92, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Skutková zjištění soudu prvního stupně považoval za úplná, avšak neztotožnil se s jeho názorem, že žalovaný porušil povinnost poskytnout žalobkyni další podrobné informace podle § 852d odst. 1 obč. zák. Lhůta sedmi dnů je lhůtou pořádkovou a její překročení není porušením povinností cestovní kanceláře, s nímž by bylo spojeno právo odstoupit od cestovní smlouvy. Nebyl proto důvod zabývat se otázkou obsahu pokynů či informací, které nebyly žalobkyni včas sděleny. S odkazem na § 852e odst. 1 a 2 obč. zák. odvolací soud uzavřel, že žalovaný neurčil žalobkyni lhůtu k akceptaci změny termínu zájezdu, v důsledku čehož nenastala fikce souhlasu s navrženou změnou cestovní smlouvy. Jestliže jí žalovaný neurčil (nestanovil) lhůtu, v níž se měla rozhodnout, zda navrhovanou změnu cestovní smlouvy přijímá či nikoli, neznamená to, že žalobkyně mohla od smlouvy odstoupit jen podle bodu 7. smluvních podmínek s povinností zaplatit odstupné. Nedostatek určení lhůty k vyjádření podle odvolacího soudu znamená, že žalobkyně mohla od smlouvy odstoupit i dva dny před odjezdem, aniž by musela zaplatit odstupné ve výši 100% zaplacené ceny zájezdu. V souladu s § 852h odst. 2 obč. zák. je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni spornou částku a nemůže si ji ponechat z titulu odstupného podle bodu 7. smluvních podmínek.

V dovolání, jehož přípustnost žalovaný (dále též "dovolatel") dovozuje ze znění § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Na základě shrnutí skutkových okolností sporu akcentuje, že žalobkyně neuplatnila právo na odstoupení od smlouvy v pětidenní lhůtě stanovené § 852e odst. 2 obč. zák. po oznámení změny (posunutí) termínu konání zájezdu a tak se oprávněně domníval, že žalobkyně s navrženou změnou (posunutím termínu zájezdu) smlouvy souhlasí. O změně termínu odletu věděla žalobkyně již od 30. 7. 2007 na základě telefonického dotazu a tato informace ji byla potvrzena 1. 8. 2007. Přesto od smlouvy bezprostředně (tj. ve lhůtě 5 dnů) neodstoupila. Jestliže žalobkyně odstoupila od cestovní smlouvy nikoli pro porušení povinností žalovaným, nýbrž podle ustanovení § 852g obč. zák., nevzniklo jí právo na vrácení zaplacené ceny zájezdu. Je pravda, že žalobkyni neurčil lhůtu, ve které se měla rozhodnout (vyjádřit se), zda se změnou smlouvy souhlasí nebo od ní odstupuje. Souhlas ovšem udělila konkludentně tím, že požádala o zaslání kopie voucheru a letenek. S tímto odůvodněním navrhl zrušit rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen "o. s. ř." (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je podle shora uvedeného ustanovení přípustné pro řešení otázky, zda má zákazník právo na vrácení ceny zájezdu podle § 852h odst. 2 obč. zák., neurčí-li mu cestovní kancelář podle § 852e odst. 2 obč. zák. lhůtu, ve které se má vyjádřit, jestli souhlasí s navrhovanou změnou cestovní smlouvy nebo od cestovní smlouvy odstupuje; v rozhodovací činnosti dovolacího soudu tato otázka nebyla dosud vyřešena.

Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Žalovaný dovoláním zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení zaplacené ceny zájezdu, neboť důvodně odstoupila od cestovní smlouvy poté, co neakceptovala její navrhovanou změnu. Prosazuje názor, že byla-li žalobkyni nejpozději 1. 8. 2007 potvrzena informace, že počátek zájezdu se mění a posouvá z původně 11. 8. 2007 na 10. 8. 2007 a konec z původně 22. 8. 2007 na 21. 8. 2007, přičemž od smlouvy odstoupila až 8. 8. 2007, uplatnila své právo po uplynutí 5 denní lhůty, a proto nastala nevyvratitelná domněnka, že s navrženou změnou cestovní smlouvy souhlasila. Uvedené pak znamená, že mohla odstoupit od smlouvy jen podle § 852g odst. 1 obč. zák. a § 852h odst. 1 obč. zák. a že žalovanému svědčí právo na odstupné podle § 852b odst. 2 písm. b) obč. zák. a bodu 7. "všeobecných a záručních podmínek pro účast na zájezdech", které tvoří součást cestovní smlouvy.

Podle § 852e odst. 1 obč. zák. je-li cestovní kancelář nucena z objektivních důvodů před zahájením zájezdu změnit podmínky smlouvy, může navrhnout zákazníkovi změnu cestovní smlouvy. Pokud navrhovaná změna cestovní smlouvy vede i ke změně ceny zájezdu, musí být v návrhu nová cena uvedena.

Podle § 852e odst. 2 obč. zák. navrhne-li cestovní kancelář změnu cestovní smlouvy podle odstavce 1, má zákazník právo rozhodnout, zda bude se změnou cestovní smlouvy souhlasit, nebo zda od cestovní smlouvy odstoupí. Pokud zákazník ve lhůtě určené cestovní kanceláří, která nesmí být kratší než 5 dnů od doručení návrhu na změnu cestovní smlouvy zákazníkovi, od smlouvy neodstoupí, má se za to, že s její změnou souhlasí.

Podle § 852h odst. 2 obč. zák. je-li důvodem odstoupení zákazníka od cestovní smlouvy porušení povinnosti cestovní kanceláře stanovené cestovní smlouvou nebo tímto zákonem nebo nedojde-li k uzavření nové cestovní smlouvy podle § 852g odst. 2 obč. zák., je cestovní kancelář povinna bez zbytečného odkladu vrátit zákazníkovi vše, co od něho obdržela na úhradu ceny zájezdu podle zrušené cestovní smlouvy, aniž by byl zákazník povinen platit cestovní kanceláři odstupné. Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno.

Je nepochybné, že změna termínu zájezdu je změnou cestovní smlouvy podle § 852e obč. zák., která musí být provedena kvalifikovanou formou (tj. písemně), přičemž se zřetelem k obligatorní formě cestovní smlouvy (§ 40 odst. 1 a 2, § 46 odst. 1, § 852b odst. 1 obč. zák.) je vyloučeno, aby k takové změně došlo konkludentně. Jak se podává ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, žalovaný oznámil (navrhl) změnu smlouvy dne 1. 8. 2007 bez toho, že by určil lhůtu, ve které se k navrhované změně (termínu konání zájezdu) má žalobkyně vyjádřit ať již tak, že návrh akceptuje nebo tak, že od smlouvy odstupuje.

Obecně platí, že zákazník může kdykoli od cestovní smlouvy odstoupit (§ 852g odst. 1 věta prvá obč. zák.). Důsledky odstoupení se ovšem se zřetelem k jeho důvodům liší, pokud jde o vzniku povinnosti cestovní kanceláře vrátit zaplacenou cenu zájezdu (§ 852h odst. 1 a 2 obč. zák.) a o vznik povinnosti zákazníka uhradit cestovní kanceláři odstupné podle § 852b odst. 2 písm. b) obč. zák. (§ 852h odst. 1 obč. zák.).

Je-li cestovní kancelář donucena z objektivních důvodů změnit podmínky cestovní smlouvy, musí o tom co nejrychleji uvědomit zákazníka, aby mu umožnila přijmout pro něj vhodné (výhodné) rozhodnutí, a za tím účelem mu může navrhnout změnu cestovní smlouvy. Zákazník má právo rozhodnout se, zda bude se změnou souhlasit, nebo zda od smlouvy odstoupí. Zákon proto ukládá cestovní kanceláři, aby zákazníkovi určila (stanovila) lhůtu, v níž jí má své rozhodnutí sdělit. Marné uplynutí lhůty k provedení volby, bez odezvy ze strany zákazníka, má za následek vznik nevyvratitelné domněnky, že s navrženou změnou cestovní smlouvy zákazník souhlasí. Předpokladem těchto právních důsledků (existence nevyvratitelné domněnky) je ovšem podle § 852e odst. 2 obč. zák. okolnost, že cestovní kancelář lhůtu k přijetí návrhu na změnu smlouvy žalobkyni určila. Je-li z ustanovení § 852e odst. 2 obč. zák. zřejmý okamžik, od něhož tato lhůta běží (...od doručení návrhu na změnu cestovní smlouvy zákazníkovi...), musí cestovní kancelář určit její délku, neboť tím zároveň vymezuje její konec. Lhůta, jejíž délka nebyla určena, nemohla uplynout a tedy ani nemohla nastat nevyvratitelná domněnka souhlasu žalobkyně s navrženou změnou cestovní smlouvy. Žalovaný se mýlí, má-li zato, že délka lhůty pro přijetí návrhu změny cestovní smlouvy je pětidenní a vyplývá přímo z § 852e odst. 2 obč. zák. Citované ustanovení zakládá oprávnění cestovní kanceláře určit její délku, která jen nesmí být kratší než 5 dnů, a limituje ji v tom směru, že běh takto určené lhůty začíná okamžikem doručení návrhu na změnu smlouvy zákazníkovi. Minimální délka lhůty je stanovena proto, aby zákazník měl dostatek času si navrhovanou změnu promyslet a zvolit pro sebe nejvhodnější řešení (akceptovat ji nebo od smlouvy odstoupit); nejde o zákonem určenou pětidenní lhůtu, nýbrž o lhůtu, jejíž délku je oprávněn určit na základě zákonného zmocnění jeden z účastníků smluvního vztahu. Je pochopitelné, že v případě výslovného souhlasu zákazníka s navrženou změnou cestovní smlouvy nebo nastalé domněnky souhlasu může zákazník od smlouvy odstoupit jen podle § 852g odst. 1 a § 852h odst. 1 obč. zák. s povinností zaplatit cestovní kanceláři odstupné podle smlouvy [§ 852b odst. 2 písm. b) obč. zák.]. Jinak je tomu ovšem v situaci, kdy odstupuje zákazník pro neakceptovatelnou změnu cestovní smlouvy (§ 852e odst. 2 obč. zák.) na základě § 852h odst. 2 obč. zák. Protože v souzené věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně s navrženou změnou cestovní smlouvy písemně souhlasila ani že byla splněna podmínka, s níž zákona spojuje vznik nevyvratitelné domněnky jejího souhlasu, je žalovaný povinen vrátit (vyplatit) částku připadající na plnění, které mu žalobkyně podle cestovní smlouvy dosud zaplatila.

Žalovanému se tak prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku a dovolací soud proto jeho dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.