Advokát Petr Kausta kritizuje odpuštění soudních poplatků v souvislosti s amnestií

Návrh pana ministra na první pohled vypadá, že chce pomoci řešit tíživou situaci lidí, kterým někdo ublížil či je okradl, ale pak byl amnestován a oni si na něm už nic nevezmou. Co vám na této snaze vadí?

Vadí mi, že pan ministr spravedlnosti a také premiér chtějí řešit vlastní odpovědnost a odpovědnost bývalého prezidenta Václava Klause za amnestii na úkor státního rozpočtu a daňových poplatníků. Podle mého názoru zde není jediný rozumný důvod pro to, aby z důvodu amnestie, a to jak té letošní, tak i případné budoucí, mělo dojít k novelizaci zákona o soudních poplatcích v tom směru, že by byly automaticky ze zákona od placení soudních poplatků osvobozené osoby, které byly nebo měly být poškozenými v trestním řízení vedeném proti amnestované osobě.

Podle mého názoru osoby odpovědné za amnestii, které navíc své jednání předem zcela zřejmě nepromyslely, s odborníky neprojednaly a důsledky nedomyslely, přece nyní nemohou případné „křivdy“ poškozených řešit zatížením státního rozpočtu a daňových poplatníků bez vyvození vlastní odpovědnosti za tento stav.

Navíc by podle mého názoru zamýšlenou novelizací došlo neoprávněnému zvýhodnění jedné skupiny věřitelů na úkor druhé, a to té, které někdo způsobil škodu nikoliv trestným činem. Tím by došlo k porušení základních principů fungování demokratické společnosti, navíc za situace, že si někdo akt amnestie svévolně vyložil jako své výlučné právo proti názoru většiny občanů.

Je paradoxní, že tímto vláda de facto přiznává pochybení prezidenta, premiéra a ministra spravedlnosti s vyhlášením amnestie.

Proč se domníváte, že by poškození neměli být v případě amnestie osvobozeni od placení soudních poplatků?

Především proto, že již ve stávající právní úpravě se může poškozená osoba už od samotného počátku zahájení trestního stíhání obviněného zadarmo, tedy bez placení soudního poplatku, se svým nárokem na náhradu škody v trestním řízení vůči obviněnému připojit. Soud pak v rámci svého rozhodnutí o vině a trestu rozhoduje i o nároku o náhradě škody, bez soudního poplatku, pokud se případní poškození se svými nároky na náhradu škody do trestního řízení vůči obžalovanému připojili.

V případě letošní amnestie prezident rozhodl za prvé o Prominutí a zahlazení některých nepodmíněných trestů, za druhé o Zmírnění některých nepodmíněných trestů odnětí svobody, za třetí o Prominutí dalších trestů (např. osob starších 70 let a obecně prospěšných trestů) a za čtvrté o Zastavení trestního stíhání.

V případě amnestie prominutím, zahlazením, zmírněním trestů je situace jasná v tom, že v těchto případech již musela být amnestovaná osoba soudem dříve pravomocně za trestný čin odsouzena a pokud se jedná o poškozené osoby, pak tyto se buď mohly v proběhlém trestním řízení škody domáhat způsobem, který jsem popsal, a škoda jim byla soudem bez soudního poplatku přiznána, nebo se mohl škody domáhat v řízení civilním, a to i mimo trestní řízení, tam už jako každý se svým nárokem ale za soudní poplatek.

V případě amnestie, kdy došlo k zastavení trestního stíhání je situace podobná, respektive ani v tomto případě nemohlo amnestijním rozhodnutím prezidenta dojít k poškození poškozeného vzhledem k jeho nároku na náhradu škody. Něco jiného je však satisfakční účinek v případě prokázání viny obžalovanému a rozhodnutí soudu o jeho pravomocném odsouzení, kterého se poškozený, v případě amnestie, nedočká.

Navíc nesmíme zapomenout i na zásadu presumpce neviny, tedy, že do pravomocného rozhodnutí soudu o vině obviněného se tento považuje za nevinného. Tím, že je někdo obviněn a následně postaven před soud, ještě neznamená, že je skutečně vinen a že bude odsouzen. Pokud taková situace nastane, poškozeným nezbude nic jiného, než se se svým nárokem obrátit na civilní soud. Co potom, budeme i tyto „poškozené“ osoby od soudních poplatků v těchto případech osvobozovat?

Ozývaly se kritické hlasy, že amnestií prezidenta se nároky poškozených promlčely nebo že se vymáhání těchto nároků poškozeným ztížilo? Co si o takovém názoru myslíte?

Pokud se poškozený se svým nárokem na náhradu škody v promlčecí době v trestním řízení vůči obviněnému řádně a včas připojil, tak mu amnestií žádná škoda být způsobena nemohla, respektive nemožnost vymáhání nároku nebyla ani ztížena nebo snad promlčena, neboť zákon stanoví, že promlčecí doba se po dobu řádného uplatnění nároku u soudu, tedy i trestního, staví. Tedy pokud bylo amnestií trestní řízení zastaveno, a poškozený již byl v trestním řízení řádně se svým nárokem připojen, pak se může svého nároku i nadále domáhat v civilním řízení, stejně jako všichni ostatní.

Jaké vy osobně v této situaci navrhujete řešení?

Podle mého názoru v důsledku amnestie není nutná žádná novelizace zákona o soudních poplatcích, a ani jiného právního předpisu. Současná právní úprava již dnes dává možnost soudům v odůvodněných případech účastníka civilního soudního řízení od placení soudního poplatku osvobodit. Pochybuji o tom, že by panu Blažkovi tyto skutečnosti nebyly i jako praktikujícímu advokátovi známy.

Co vy osobně soudíte o amnestii exprezidenta Václava Klause?

Ústava dává prezidentu právo amnestii vyhlásit, to respektuji. Vadí mi však způsob, den, kdy prezident amnestii vyhlásil a zejména pak rozsah amnestie. Důvody, které pak pan Klaus následně uváděl, které jej k amnestii vedly, mě nepřesvědčily, naopak mě utvrdily v mých pochybnostech o pravých důvodech o tomto aktu z jeho strany. Touto amnestií, zejména zastavením trestních stíhání, pan Klaus zcela nepochybně zpochybnil důvěru občanů této země ve spravedlnost.

Pokud se jedná o právní čistotu aktu amnestie pana Klause, pak se přikláním k názoru, že tím, že předseda vlády amnestii kontrasignoval bez předchozího projednání a schválení vládou, je tato amnestie nezákonná, respektive v rozporu s Ústavou.

Advokát Mgr. Petr Kausta z advokátní kanceláře Kausta & partneři vykonává advokacii v oblasti práva trestního, občanského, obchodního, korporátního, přestupkového, pracovního, správního, rodinného a v dalších oborech práva
Specializace: trestní právo, korporátní právo, občanské právo, rodinné právo, přestupky