Právo na nejkrásnější dovolenou na světě
Znáte to, zhruba rok se na ni těšíte, asi tak stejně dlouhou dobu na ni šetříte, půl roku i déle ji plánujete a pak… Pak nejste spokojení. Ne, nejde o svatbu, nýbrž o dovolenou.
Oněch kýžených čtrnáct dní (někdo vydrží s rodinou v neustálém kontaktu jen týden, někdo měsíc), pro mnohé z nás znamená jakési vyvrcholení roku, který mnohdy tak nějak nestojí za nic, znáte to, v práci se nedaří, výsledky nejsou, dokonce i doma to hapruje, manželka je jakási nabručená… Jenže DOVOLENÁ, ta to všechno změní!
Obdařujeme ji ve svých myšlenkách nebývalou mocí – to ona, dovolená, nám napumpuje do žil nový optimismus, udělá z vyždímané a vyhořelé trosky génia, který malou rodinnou firmičku či mezinárodní hutní korporaci, na tom nesejde, postaví hned po dovolené na nohy a raketově vystřelí vzhůru!
A rodinné vztahy? Pche, po této dovolené se k nám budou chodit radit manželští poradci, protože na této dovolené to prostě zase bude k l a p a t, je vám to jasné?
No. Proč se tedy z dovolené tak často vracíme jako ještě větší trosky, než jaké jsme tam jeli? Proč máme tik v oku, proč s námi žena nemluví a odvahu zeptat se na další dovolenou máme okolo Vánoc? Proč děti prohlašují, že než jet na další dovolenou s námi, to raději budou zadarmo asfaltovat celou dálnici D1?
Protože máme holt větší očekávání, než nám naše dovolená může dát. Máme právo na dovolenou snů, ale počítejme spíše s tím, že když nám budou hvězdy přát, tak na chvilku vypneme. Možná, když se bude sakramentsky dařit s budeme mít štěstí. Štěstí na dovolenou snů…