Právo na nepříjemnou otázku
Dusila nepříjemnými otázkami celkem deset amerických prezidentů. V sobotu ve věku 92 let zemřela – novinářka Helen Thomasová. Sedávala v první novinářské lavici (než ji odtamtud vypudily televizní novináři), byla živoucí legendou tiskovek v Bílém domě – ne pro ten čas, který tam trávila, ale proto, že dokázala pokládat nepříjemné otázky.
Prezidenta Bushe se například zeptala, kolik ještě musí zemřít lidí při prosazování jeho irácké strategie. Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby se nějak podobně emotivně zeptala prezidenta Klause či Zemana?
Kdyby se premiéra Nečase zeptala, jestli ví, že svým bláznivým intimním svazkem se šéfovou svého kabinetu ohrožuje bezpečnost této země? Kdyby se ministra Kalouska zeptala, jak je možné, že je neustále v politice, přestože se nepodařilo za celou dobu jeho působení prokázat, že je státu prospěšný? Kdyby se šéfa sociálních demokratů Sobotky zeptala, proč je jeho jediným programem poťouchlý úsměv a nedostatek jakéhokoli programu?
Obávám se, že by to skončilo po Česku – politici by jí prostě neodpovídali, ignorovali by ji, a bojím se, že ostatním novinářům by to bylo jedno – měli by více prostoru na své neškodné dotazy.
České politice chybí Helen Thomasová, podívejte se někdy na Otázky Václava Moravce, to je pořad o mnoha slovech bez významu, o občasném bezbolestném šťouchnutí do politiků na principu: hlavně si neubližujme, vždyť jsme tak nějak na jedné lodi…