Průlomové rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně důvodu vydědění
Podle občanského zákoníku může zůstavitel vydědit potomka, jestliže v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku nebo trvale vede nezřízený život.
Nejvíce jednoznačným důvodem vydědění bylo dosud považováno odsouzení pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, a proto v tomto ohledu pravděpodobně neexistovalo příliš relevantní judikatury. Mělo se tak za to, že není důležité, jestli odsouzený svůj trest skutečně vykonal nebo se pak na něj v důsledku zahlazení hledělo jako na neodsouzeného. Nejvyšší soud však ve svém rozhodnutí pod spis. zn. 21 Cdo 1065/2011 ze dne 14. 3. 2013 dovodil, že jestliže bylo odsouzení pachatele trestného činu zahlazeno, nelze nadále potomka vydědit toliko právě z důvodu, že byl v minulosti odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku.