Česko Slovensko má talent. Na trapasy...
Je to s tou soutěží jako se vším u nás v Čechách, na Moravě, Slezsku a na Slovensku. Už umíme vybrat solidní moderátory, udělat nablýskanou show, překvapit efekty a scénou, zaujmout upoutávkami, utrousit i nějaký vtip na odlehčení. Ale všechna ta profesionalita se občas tak krutě a viditelně prolne se srabáctvím, neumětelstvím, šmírou a závistí, až je člověku u televizní obrazovky stydno. Jestli je skutečně Jaro Slávik producentem se světovými zkušenostmi, musí se napříště podobné blamáži obloukem vyhnout...
Tak třeba porota. Aspoň zmiňovaný Slávik má občas názor podpořený zkušeností, což se o citových výlevech neustále dojímané, rozčilované a plačící Lucie Bílé a trpném přihlížení Martina Dejdara říct nedá.
Proč proboha porota, především pak právě Bílá, pouštěli dál natruc všem nezpěváka a narcise Pátroviče a pak mu vyčetla, že se mu lidé vlastně smějí, jak je trapný a jen proto je oblíbený?
Proč celou dobu říkali porotci, že talent je především o osobnosti a pak ji potlačovali?
Myslím, že vrchol trapnosti předvedla Lucie Bílá v závěrečném dějství soutěže, kdy se nejdříve (pokolikáté už) rozplakala u sprejované vzpomínky na kreslíře Jiránka, aby vzápětí autora zpražila za odmítnutí rovnostářského dělení odměny, "aby tak nějak vyhráli všichni, že". Co na tom, že tím mohla ovlivnit hlasující diváky, už je to pryč...
Vyhrál tedy kluk z automyčky, skromný kluk s příběhem, snad i s talentem. Obávám se však, že dění v soutěži další skutečné talenty od přihlášky do dalšího ročníku spíše odradí.