Co mají společného Franz, Bohdalová a Dejdar?
Tak především právo na svůj názor, na vyřčení podpory komukoli, kdykoli a za cokoli. Herec Martin Dejdar spustil celkem zajímavou lavinu nesouhlasu, když veřejně podpořil před volbou Miloše Zemana. Tvůrci seriálu Zdivočelá země se naštvali, distancovali… a pak se omluvili.
Nemyslím si, že by se Martin Dejdar nechoval konzistentně – že hraje komunisty pronásledovaného pilota Maděru? No a? Hrál spousty dalších rolí, je to přece herec. A že se podle svých dřívějších slov jaksi s Maděrou ztotožnil? No oni to ti herci občas říkají.
Jiřina Bohdalová je, řekl bych, podobný případ. Pamatujete si ji z úžasného trezorového filmu Ucho? No a co, že byl Zeman komunista. On byl přece JINÝ komunista!!! Jiřinka, všichni ji máme moc rádi, podpoří kohokoli: výrobce sekaček a traktorů, supermarket Lidl i Miloše Zemana.
Překvapil mě Vladimír Franz. Zpočátku sebevědomý a z podstaty věci jaksi hodně vyčnívající kandidát se před druhým kolem prezidentské volby zachoval jako šestnáctiletá naivka vstupující do mladých demokratů s cílem stát se za dva roky ministerskou předsedkyní.
„Žádné doporučení jsem nikomu nedával, řekl jsem jen svůj soukromý názor,“ ohradil se Franz proti útokům, že podpořil veřejně Zemana. Tak hloupý výrok od člověka, který musel díky prezidentské volbě vědět, že se v těch dnech počítá všechno, jsem vskutku nečekal.