Jen si tak trochu vystřelit na prezidenta
Jsme zemí, kde se nejen na prezidenty, ale obecně na politiky moc nestřílí. Prvním a posledním atentátem na našeho politika v dějinách země bylo zastřelení ministra Aloise Rašína v lednu 1923. Jistě chápete, že srovnávat se zmíněnou vraždou střelbu z plastikové pistolky dost dobře nelze.
Avšak ve Spojených státech, kde je střílení (do) prezidentů skoro národním sportem, by střelba z opravdické pistole a z hračky měla jedno velmi společné: střelec by byl na místě mrtev. Jakkoli střelbu z jakékoli pistole na pana prezidenta odsuzuji, je dobře, že naše ochranka není tak akční a rychlá jako ta prezidentská a naši odstřelovači buď na střechách nebyli nebo vyhodnotili situaci tak, že zásahu není třeba. Takhle to totiž dopadne tyPiceky česky: střelec žije, po právu dostane trest a ochranka se poučí. Věřím, že na nejméně dalších devadesát let je od atentátů pokoj a kritika politiků se vrátí do obvyklých kolejí. Někdo namaluje kandidátům tykadélka a jiný po nich bude pokřikovat, jako tehdy ten kluk na pana ministra Kalouska. V prvním případě to skončilo odouzením a ve druhém fackama. Z toho je přece patrné, že u nás se nestřílí do politiků a nevyplatí se příliš ani střílet si z nich...