Labilní tenistky a právo na psychologa
Neříkejte mi, že vás to nenapadlo. Vaše oblíbená tenistka smete naprosto marnou soupeřku z kurtu v prvním setu šest nula, aby ve druhém nasázela osm dvojchyb, trefila místo snadné smeče diváky v nejvyšší řadě a ještě se pohádala o půlmetrový aut. Ve třetí sadě se pak zase najde, vede pět nula, aby nakonec prohraje poté, co se rozpláče, rozbije dvě rakety, sní pět banánů a vypeskuje dva sběrače míčků. "Ta ženská potřebuje psychologa nebo psychiatra," napadne vás možná bezděčně.
No a to je ono! V dnešní vypjaté době zaměřené na fyzický výkon chybí nejenom sportovcům podpora a potěcha duše. Ne někde na soustředění ve specializovaných sportovních střediscích, ale přímo na kurtu, na střídačce u fotbalového hřistě či u ledové plochy!
Jen si to představte: Naše reprezentantka si po osmé dvojchybě za sebou volá trenéra, ten dává signál rozhodčímu a personál vleče k místu, kde sedí ona tenistka, cosi objemného. Ano, po chvíli není pochyb, je to pohovka. Přichází psycholog, pokládá milou tenistku na pohovku a sedá si na židli k její hlavě. Rozhodčí utišuje diváky a všichni máme možnost slyšet v přímém přenosu, co se honí tenistce hlavou. Když ví celý národ vše o jejích kolenních šlachách a úponech, proč by neměl znát i stav její mysli, která je stejně, ne li více důležitá?
"Začalo to už v dětství," říká přerývaně tenistka. "Byla jsem mimořádně nadaná. Jenže naši si umanuli, že za každé vítězství musím být odměněna. Tatínka napadlo, že dostanu vždy hromadu pistáciové zmrzliny," vzlyká tenistka. "A v čem je problém, vždyť je to milé," šeptá a pokyvuje hlavou psycholog. "Já pistáciovou nenávidím!!!" vykřikne tenistka a halí si hlavu do ručníku...
Ve třetím setu bravurně smete soupeřku a znejistí jen ve chvíli, kdy se v hledišti zvedne postarší manželský pár a míří ke kurtu s plnými kornouty jakési zelené hmoty...