Vražedné slevy a mrtvoly nikde...
Máme jarní slevy, předprázninové, podzimní a zimní slevy, předvánoční i vánoční a povánoční, novoroční a speciální ponovoroční slevy... To slovo pomalu ztrácí svůj význam, všimli jste si?
Kdo nakoupil svým blízkým v poklidu dárek jako solidní a rozvážný člověk někdy v polovině minulého roku, ten si mohl do Vánoc ještě několikrát trhat vlasy. Cena televize či jiné nezbytnosti se totiž snížila ještě minimálně třikrát. Počtvrté po Vánocích, popáté po Novém roce a jestli si chce kupec oné věci zachovat zdravý rozum, neměl by se dívat do výkladu obchodu, až se ten jeho výrobek někdy v březnu stane výběhovým typem a bude k mání zdarma za odvoz...
Sleva se dnes už dá domluvit na všechno - u mobilního operátora, při návštěvě vaší oblíbené restaurace, při koupi auta a možná i v nevěstinci, nevím. Je jasné, k čemu slevové šílenství směřuje - zákazník chce být klamán, potřebuje mít pocit, že obchodníka úžasně a chytře doběhnul, aby zkrátka z krámu či od svého počítače při internetovém nákupu odcházel s vítězoslavným úsměvem, že on je tu pán a vítěz situace.
Svět chce být klamán, já vím - jen to nepřehánějme. Chci mít právo na poctivou slevu! Když smlouváte na arabském trhu a usmlouváte třeba dvacet procent dolů, kupec pláče pravé slzy a sděluje vám, že pravděpodobně nekdy odpoledne díky vašemu výhodnému smlouvání on i jeho rodina padnou hlady. U nás je tomu jinak, prodejce neúpí ani když sundá dolů sedmdesát procent, anebo jen naoko krabatí čelo v novinách hovoříce o stále větším boji na trhu, ve výsledku se však usmívá. Stejně jako zákazník, který se cítí jako vítěz. No není to idyla?