Pracovní dobu zaměstnance určuje zaměstnavatel, ve svém rozhodování však není neomezený
Pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, směnou je pak myšlena část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat. Délku směny nemůže zaměstnavatel určovat pouze podle svých potřeb, nýbrž ji musí stanovit s ohledem na zákoník práce. Nejdůležitější informace související s pracovní dobou zaměstnance si rozebereme v tomto článku.
Bezplatná poradna, rada první
Zákoník práce stanoví maximální přípustnou délku týdenní pracovní doby
Standardní délka týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně. Pro některé druhy zaměstnání však platí kratší pracovní doba, a to u zaměstnanců:
- pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně
- s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně
- s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně
Kratší pracovní doba pod stanovený rozsah může být sjednána pouze mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, přičemž zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, které odpovídají sjednané kratší pracovní době. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod stanovený rozsah může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby však nesmí provést zaměstnavatel ve veřejné sféře.
Bezplatná poradna, rada druhá
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více základních pracovněprávních vztazích nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně. Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.
Bezplatná poradna, rada třetí
Pracovní doba zaměstnance může mít i pružné rozvržení
Pružné rozvržení pracovní doby zahrnuje časové úseky základní a volitelné pracovní doby, jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel. V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti. V rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby. Celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
Bezplatná poradna, rada čtvrtá
Pružnou pracovní dobu není možné uplatnit v zákoně vyjmenovaných případech
Rozvržení pracovní doby se neuplatní:
- při pracovní cestě zaměstnance
- při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven, nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, a v době důležitých osobních překážek v práci, po kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu nebo dávky podle předpisů o nemocenském pojištění
- v dalších případech určených zaměstnavatelem
V těchto případech platí pro zaměstnance předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit.
Bezplatná poradna, rada pátá
Speciální typem rozvržení pracovní doby je konto pracovní doby
Konto pracovní doby je způsob rozvržení pracovní doby, který smí zavést jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis u zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace. Konto pracovní doby nesmí být uplatněno u zaměstnanců ve veřejné sféře. Jestliže je uplatněno konto pracovní doby, nemůže vyrovnávací období přesáhnout 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva však může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Jen bude-li to sjednáno v kolektivní smlouvě, může být práce přesčas odpracovaná v kontu pracovní doby ve vyrovnávacím období sjednaném v kolektivní smlouvě, které nepřesáhne nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích, v rozsahu nejvýše 120 hodin započtena do pracovní doby jen v bezprostředně následujícím vyrovnávacím období.
Při uplatnění konta pracovní doby je zaměstnavatel povinen vést účet pracovní doby zaměstnance a účet mzdy zaměstnance.
Na účtu pracovní doby zaměstnance se vykazuje
- stanovená týdenní pracovní doba, popřípadě kratší pracovní doba
- rozvrh pracovní doby na jednotlivé pracovní dny včetně začátku a konce směny
- odpracovaná pracovní doba v jednotlivých pracovních dnech a za týden
V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů účinných ke dni 12. 12. 2016:
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce