Neplatnost právních jednání

Rady v tomto článku jsou v souladu s novým občanským zákoníkem.

Právní rada první

Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné

Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Pokud má tak neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Chyby v psaní nebo v počtech nejsou právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný. Pakliže někdo neplatnost právního jednání způsobí, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

Právní rada druhá

Základním předpokladem platného právního jednání je svéprávnost jeho účastníků

Pokud právní jednání učinila osoba, která není plně svéprávná, je právní jednání, ke kterému není způsobilá, neplatné. Rovněž je neplatné právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. V případě osob, jež nejsou plně svéprávné, je tak vždy v každém konkrétním případě zkoumat, zda k danému právnímu jednání tyto osoby byly způsobilé či nikoliv. Např. pokud si půjde koupit sedmileté dítě lízátko, bude se s největší pravděpodobností jednat o platné právní jednání, o jinou situaci však půjde, když si toto dítě půjde zakoupit například jízdní kolo, což je právní jednání k jeho věku zjevně nepřiměřené a proto dítě nemůže mít svéprávnost takovouto kupní smlouvu uzavřít.

Právní rada třetí

Právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatné

O právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle nebo nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku. Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být proto určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, se vyloží podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. V právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám.

Právní rada čtvrtá

Pokud je pro dané právní jednání stanovena forma zákonem, je třeba ji respektovat

Platí, že každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Písemnou formu ovšem vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší, přičemž v takovémto případě je nutné, jedná-li více osob, aby jejich projevy vůle byly na téže listině. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pokud v písemné formě právně jedná ten, kdo nemůže číst a psát, ale je schopen seznámit se s obsahem právního jednání pomocí přístrojů či speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, opatří listinu podpisem; není-li s to se podepsat, učiní namísto podpisu před alespoň dvěma svědky na listině rukou nebo jinak vlastní znamení, ke kterému jeden ze svědků připíše jméno jednajícího. Nelze-li tak postupovat, vyžaduje se k jednání osoby, která nemůže číst a psát, forma notářského zápisu. Taková forma se vyžaduje i tehdy, stanoví-li zákon, že projev vůle jednajícího musí být na listině napsán vlastní rukou.

Právní rada pátá

Jestliže bylo právní jednání učiněno v důsledku omylu jednající osoby, je možné se dovolat jeho neplatnosti

Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Týká-li se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu. Bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti. Vyvolala-li omyl jednajícího osoba třetí, je právní jednání platné. Měla-li však osoba, s níž se právně jednalo, na činu třetí osoby podíl, anebo o něm věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce omylu.

V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů účinných ke dni 4. 8. 2016:
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník