Výživné mezi rodiči a dětmi, ostatními příbuznými a manžely (obecně také alimenty)
Výživným je rozuměno především zabezpečování základních a jiných potřeb někoho jiného, kdo tak nemůže učinit sám. O vyživovací povinnosti se hovoří zejména v souvislosti ve vztahu matka dítěte a otec, kteří spolu nežijí, popř. jsou rozvedeni. Není to však jediná situace, v níž může potřeba výživného nastat a rovněž zákon zná některé další druhy vyživovacích povinností. Mezi každou z těchto povinností existuje určitá souslednost a každá z nich má jiný rozsah. V případě nároku na výživné, není podstatné, zda příbuzenské vztahy vznikly přirozeně nebo osvojením či zda povinný a oprávněný spolu žijí ve společné domácnosti. Jestliže však máte mít povinnost někoho vyživovat, je důležité, abyste byli schopni vyživovat nejen sami sebe, ale zároveň možnosti a schopnosti vyživovat i jinou osobu. Pokud tak nelze po Vás požadovat, vyživovací povinnost přechází na jiné povinné osoby.
Rady v tomto článku jsou v souladu s novým občanským zákoníkem.
Poradna zdarma, rada první
Rodičovstvím vzniká nutnost děti živit a zajišťovat jejich potřeby
Základní povinností rodičů je povinnost zabezpečit výživu svých dětí bez ohledu na to, zda spolu žijí, jsou rozvedeni, atd. Platí, že každý z nich má přispívat na výživné svých dětí takovým dílem, který odpovídá jejich možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům. Vyživovací povinnost obou rodičů nemusí být tedy nutně vždy stejná a rovnoměrně rozdělená. Přihlíží se hlavně k tomu, kdo o dítě osobně pečuje a pokud spolu rodiče žijí, tak i k jejich péči o společnou domácnost. Podmínkou je, aby se dítě podílelo na životní úrovni svých rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Vyživovací povinnost rodičů k dětem vzniká zásadně jejich narozením a trvá do té doby, dokud dítě není schopno se samo živit, obvykle tedy zaniká, jakmile dítě začne pracovat nebo pokud uzavře manželství. Není však vyloučeno, aby se tato povinnost i poté znovu obnovila.
Jestliže se rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné rozhodnou rozvést, jejich manželství nebude rozvedeno, dokud nebude pravomocně rozhodnuto o úpravě poměrů tohoto dítěte do budoucna, tzn., že rozhodnutí o tom, který rodič získá dítě do péče, a který na něj bude platit výživné, předchází samotnému rozvodovému řízení.
Vzory žádostí o rozvod manželství
Žaloba (žádost) o rozvod manželství, muž, bez účasti u soudu,
žaloba (žádost) o rozvod manželství, žena, bez účasti u soudu,
žaloba (žádost) o rozvod manželství, muž, s účastí u soudu,
žaloba (žádost) o rozvod manželství, žena, s účastí u soudu.
Pokud pečujete o nezletilé, plně nesvéprávné dítě a s druhým rodičem jste se na podílení na péči nedohodli, popřípadě potřebujete výživné zvýšit, podejte návrh na výživné u soudu, v jehož obvodu má Vaše dítě bydliště. Za návrh se neplatí soudní poplatek a je k němu třeba doložit všechny skutečnosti osvědčující rozsah potřeby výživného, jako jsou Vaše příjmy, veškeré příjmy povinného manžela, obvyklé a zvláštní potřeby dítěte, apod. Pokud povinný rodič doklady o svých příjmech nepředloží, uplatní se nevyvratitelná právní domněnka, že výše příjmu tohoto rodiče činí 25 násobek životního minima. Výživné lze žádat až tři roky nazpět od podání návrhu.
Co se týče výživného na zletilé dítě, tak tento návrh podává samo zletilé dítě, a to u soudu, v jehož obvodu má povinný rodič bydliště. I zletilé dítě může žádat úhradu výživného až tři roky zpětně. V ostatním platí výše uvedené a vztahuje se i na následující vyživovací nároky, u kterých je však výživné možné přiznat až ode dne podání návrhu.
Poradna zdarma, rada druhá
Vyživovací povinnost vzniká uzavřením manželství i mezi manžely a trvá i v případě jejich rozvodu
Vyživovací povinnost platí i mezi manžely. Rozsah vyživovací povinnosti se stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Není tedy možné, aby jeden z manželů „živořil“ a druhý žil v luxusu. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.
Není-lim pak rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu. Dopustil-li se bývalý manžel vůči druhému manželovi jednání, které naplňuje znaky domácího násilí, nemá právo na výživné rozvedeného manžela právo, ač by jinak podmínky přiznání práva na výživné splňoval. Právo rozvedeného manžela na výživné zanikne, uzavře-li oprávněný rozvedený manžel nové manželství, nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství.
Poradna zdarma, rada třetí
Výživné můžou po Vás požadovat i Vaši vnuci či prarodiče
také na iDNES.cz.
Vzájemnou vyživovací povinnost mají mezi sebou všichni potomci vůči svým předkům a všichni předci vůči svým potomkům. Zajímavostí je, že vyživovací povinnost mají zákonem danou skutečně pouze příbuzní v linii přímé, nejste tedy povinni např. poskytovat výživné svým sourozencům. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší. Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních. Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud ho nutně potřebují, a jedná se jen o zajištění jejich nejnutnějších potřeb, nikoli zachování stejného životní standardu jako máte vy. Pouze pokud vznikne vyživovací povinnost dětí vůči jejich rodičům, jsou povinni jim poskytnout tzv. slušnou výživu s ohledem na jejich věk, zdravotní stav, styl života, apod.
Poradna zdarma, rada čtvrtá
Zákon o rodině pamatuje i na práva neprovdané matky a její náklady spojené s těhotenstvím a porodem
Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu její výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. Příspěvek na výživu matky má být vyplácenou formou pravidelných měsíčních dávek a úhrada výdajů spojených s těhotenstvím a porodem jednorázovou peněžní částkou. K zajištění úhrady těchto nákladů, může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem. Právo žádat tuto náhradu výdajů neprovdanou matkou se promlčuje ve třech letech ode dne porodu dítěte.
Poradna zdarma, rada pátá
Pokud se změní poměry na straně povinného nebo oprávněného, na jejichž základě bylo o určení výživného rozhodnuto, můžete podat návrh na jeho změnu
U nezletilých plně nesvéprávných dětí může soud v případě změny poměrů i bez návrhu změnit dohodu a soudní rozhodnutí o výživném. Dojde-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací. Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke změně nebo k zrušení pouze na návrh. Na to je třeba si dávat pozor zejména tehdy, kdy už potřeba poskytování výživného zanikne, nezanikne však nárok samotný. Pokud tedy např. Vaše nezaopatřené zletilé dítě začne pracovat, neznamená to, že už mu nemusíte nadále alimenty platit, nýbrž o jejich zrušení musíte požádat soud.
Za změnu poměrů se považuje především v případě oprávněného jeho věk, zdravotní stav, nové potřeby (u dětí např. nutnost nákupu zdravotních pomůcek, zájmové kroužky, zvýšené studijní náklady,…). Na straně povinného může jít o získání zaměstnání, zvýšení mzdy nebo jiných příjmů, apod.
Nezapomeňte, že soud nemusí žádnou z vyživovacích povinností přiznat, pokud by byla v rozporu s dobrými mravy. Je nemyslitelné, aby rodič, který se celý život o své dítě nestaral, po něm následné požadoval poskytování výživného, apod.
Pokud někdo úmyslně nebo i z nedbalosti neplní své vyživovací povinnosti, které k někomu má, může být jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin zanedbání povinné výživy.
V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů, účinných ke dni 6. 6. 2016:
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník