Jste marnotratní? Pak můžete být vyděděni!

Jednou dědeček vážně onemocněl, a tak poprvé začal přemýšlet, jaký bude do budoucna osud jeho farmy. Přál si, aby farma zůstala v rodině, počínaje však v rukou vnuka Tomáše, který na farmě pracoval a měl k ní vztah. V žádném případě však pan Malina nechtěl, aby se dědictví ujal jeho syn, který o něj nejevil nikdy opravdový zájem. S tímto problémem se dědeček Malina svěřil internetové právní poradně www.pravnilinka.cz.

RADA PRO DĚDEČKA MALINU

• pan Malina má zejména možnost svého syna vydědit. Důvodem pro vydědění je neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele (§ 1646 odst. 1 písm. b).
• pan Malina má dále možnost svého syna vydědit z důvodu, že syn vede trvale nezřízený život (§ 1646 odst. 1 písm. d).
• v neposlední řadě má pan Malina možnost svého syna vydědit i z důvodu, že je syn tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl (§ 1647).
• pan Malina může jako závětního dědice celého svého jmění povolat vnuka Tomáše (§ 1532 a násl.).

KDE V NOZ PRÁVNÍ ÚPRAVU DĚDICTVÍ NALEZNETE?

§ 1475 - 1720 v části třetí, hlavě třetí, Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

SLOVO PRÁVNÍKA - ADVOKÁTA MGR. PETRA KAUSTY

Tento článek jste si mohli přečíst
také v Deníku.
 

V rámci vydědění nový občanský zákoník nepřináší podstatné změny, nicméně konkretizuje dosavadní zákonné důvody a přidává dva důvody navíc. Vydědění je institut, který může využít zůstavitel proto, aby vyloučil některého ze zákonných dědiců z dědického práva. Nově lze vydědit i marnotratného potomka, o kterém má zůstavitel obavu, že by z dědictví ničeho nezanechal pro své potomky.

CO JE NOVÉHO V OBLASTI DĚDICKÉHO PRÁVA?

Vydědění

Prohlášení o vydědění může být na samostatné listině nebo může být součástí závěti. Vydědit lze jakoukoliv osobu, která by přicházela v úvahu jako zákonný dědic (podle zákonné posloupnosti). Nepominutelného dědice (děti zůstavitele a nedědí-li, tak jsou jimi jejich potomci) však pouze na základě důvodů uvedených v zákoně. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:

a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi (např. ve stáří nebo nemoci)
b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze (např. pro násilnou trestnou činnost)
d) vede trvale nezřízený život (např. se oddává dlouhodobě návykovým látkám, hraje automaty nebo se věnuje prostituci).
e) který je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen
f) který je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl – např. potomek všechny peníze utratil za hrací automaty a je důvodná obava, že by s dědictvím naložil podobně.

Zákonné důvody jsou nastaveny poměrně obecně a můžou způsobovat problémy ve výkladu pojmů jako je např. trvale nezřízený život nebo opravdový zájem.
Opravdový zájem nemůže projevovat potomek zůstavitele, který o zájem nestojí. Těžko si dovedeme představit fyzické navštěvování dětí zůstavitele, kteří bydlí někde v zahraničí. Opravdový zájem je třeba posuzovat individuálně v každém případu. Hlediskem může být bydliště, práce nebo případná nemoc potomka, pro kterou nemůže fyzicky navštěvovat zůstavitele. Dalším důležitým faktorem je zájem ze strany zůstavitele. Za projevování opravdového zájmu nemůžeme považovat pouze kontaktování zůstavitele „jen aby se neřeklo.“ Zájem musí být projevován z lásky či úcty k zůstaviteli, nikoli jen z povinnosti.

Náhradnictví

Zůstavitel může zřídit dědici náhradníka pro případ, že dědic nenabude dědictví (např. odmítne, zemře před zůstavitelem). Náhradníky může řetězit, ovšem nabude-li povolaný dědic dědictví, náhradnictví zanikne. Příklad: Zůstavitel má syna, který je těžce nemocný a bojí se, že zemře ještě před ním. Pro tento případ stanovuje za náhradníka jeho synovce.

Svěřenské nástupnictví

Svěřenské nástupnictví spočívá v řetězení dědictví. Zůstavitel může nařídit, že dědictví má přejít po smrti předního dědice (instituta) na svěřenského nástupce jako následného dědice (substituta). Svěřenské nástupnictví se nemůže řetězit do nekonečna (za takové situace by dům musel zůstat stále v rodině a nebylo by ho možné zcizit). Jsou-li všichni svěřenští nástupci zůstavitelovými současníky (žijícími v okamžiku smrti zůstavitele), není omezena řada, ve které po sobě mají svěřenští nástupci následovat. Je-li povoláno více svěřenských nástupců, z nichž někteří v době smrti zůstavitele jako osoby ještě neexistují (např. ještě nenarozený vnuk zůstavitele), zanikne řetězení, jakmile jmění nabude první svěřenský nástupce z těch, kteří nežili v době smrti zůstavitele. Svěřenské nástupnictví není nekonečné. Zaniká nejpozději uplynutím 100 let od smrti zůstavitele, a to i když zůstavitel nařídil delší dobu.

Příklad: Zůstavitel zřídil pro případ, že jeho dědic zemře dalšího dědice (např. jeho syna). Zůstavitel tak může stanovit svěřenským nástupcem i toho, kdo v okamžiku smrti zůstavitele ještě neexistuje (prapravnuk apod.). Rozdíl od náhradnictví spočívá v tom, že u svěřenského nástupnictví „institut“ dědictví nabude, zatímco u náhradnictví nikoli.

DOPORUČENÍ Z PRAXE

• Listinu o vydědění případně závěť doporučujeme sepsat ve formě notářského zápisu a u notáře také uschovat. Mnohdy se stává, že závěť nelze dohledat proto, že jí zůstavitel uložil na dědicům neznámé místo.

SLOVNÍK PRÁVNÍCH POJMŮ

Institut – přední dědic, který nabývá dědictví po zůstaviteli. Po smrti předního dědice nabývá dědictví substitut (následný dědic).
Substitut – následný dědic, který nabývá dědictví po předním dědici.
Nepominutelný dědic – děti zůstavitele (synové, dcery), byť i z předchozího manželství nebo s nesezdaného soužití. Nedědí-li děti zůstavitele, jsou jimi jejich potomci (vnuci a vnučky).
Svěřenské nástupnictví – řetězení dědictví, dědictví má přejít po smrti předního dědice (instituta) na svěřenského nástupce jako následného dědice (substituta).