Podílové spoluvlastnictví

Rady v tomto článku jsou v souladu s novým občanským zákoníkem.

První rada právní poradny

Spoluvlastnictví nemusí vzniknout jen na základě dohody spoluvlastníků

Základním právním důvodem spoluvlastnictví bývá dohoda spoluvlastníků, kdy dvě nebo více osob nabývají jednu věc do společného vlastnictví na základě jejich dobrovolné vůle, byť se jedná o společnou koupi nebo třeba darování. Spoluvlastnické právo však může vzniknout i například ze zákona nebo rozhodnutím soudu. Ze zákona spoluvlastnictví vzniká v případě společenství vlastníků jednotek, kdy nabyvatel vlastnického práva k jednotce nabývá současně i spoluvlastnický podíl na společných prostorech domu. Soudní vznik spoluvlastnictví je možný například u dědického vypořádání, ať již jde o schválení dědické dohody nebo dědění podle zákona.

Druhá rada právní poradny

Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně

Z právního jednání týkajícího se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně, což znamená zejména to, že v případě dluhu na společné věci, je věřitel oprávněn se domáhat jeho zaplacení na kterémkoliv spoluvlastníkovi, a to v jeho plné výši. V praxi se jedná například o případy, kdy je opravována nemovitost ve spoluvlastnictví, a i přestože s její opravou některý ze spoluvlastníků nesouhlasil, může celou dlužnou částku požadovat zhotovitel právě na něm.

O běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. Není-li návrh soudu podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká. Nebyl-li však spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.

K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování o významné záležitosti může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí.

Třetí rada právní poradny

V případě vzniku podílového spoluvlastnictví na základě dědění či jiné skutečnosti, kterou nemohli spoluvlastníci ovlivnit, existuje mezi spoluvlastníky předkupní právo

Bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. Předkupní právo mají spoluvlastníci i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu. To platí i v jiných případech zákonného předkupního práva.

Pozn. Zákonné předkupní právo spoluvlastníků podle § 140 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zaniká k 31. 12. 2014.

Čtvrtá rada právní poradny

Spoluvlastnictví není povinné – spoluvlastníci se vždy mohou dohodnout na jeho oddělení a zrušení

Platí, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, proto každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Spoluvlastnictví lze zrušit dohodou všech spoluvlastníků, kdy dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

Pátá rada právní poradny

Pokud se na vypořádání spoluvlastnictví spoluvlastníci nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud

Pokud se na zrušení spoluvlastnictví nemohou vlastníci dohodnout, popřípadě některý z nich s jeho zrušením nesouhlasí, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému využití věci. Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. Při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci může soud zřídit služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů, účinných ke dni 21.4.2016:
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník