Právní jednání - neplatnost, forma a výklad

Pan Jahoda k tomu ale oponoval tím, že výraz „složit“ znamená i poskládat skříň a ne jen „složit“ před dům a odjet. Řidič však trval na svém a nasedl do auta a odjel pryč. Nešťastný pan Jahoda se s žádostí o radu obrátil na internetovou právní poradnu www.pravnilinka.cz.

RADA PRO PANA JAHODU

• Nastolený případ se týká výkladu právního jednání (§ 555-558).
• Z uvedeného vyplývá, že ve smlouvě byl použit výraz („složit“), který v dané věci připouští různé významy.
• Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první (smlouvu vyhotovila nábytkářská společnost) - § 557.
• Pravdu měl tedy pan Jahoda, a proto byl zaměstnanec nábytkářské společnosti povinen skříň poskládat do uživatelského stavu.
• Vyjma tohoto ustanovení je pan Jahoda chráněn taky ust. § 1812, kde v případě pochybností, je nutno přisvědčit spotřebitel.

KDE V NOZ PRÁVNÍ ÚPRAVU PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ NALEZNETE?

§ 545-599 v části první, hlavě páté, dílu prvém zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. /a>

SLOVO PRÁVNÍKA - ADVOKÁTA MGR. PETRA KAUSTY

K novinkám dochází v terminologii, kdy jako příklad uvádíme to, že Nový občanský zákoník nahrazuje právní úkon vhodnějším termínem, a to „právním jednáním“, byť obsah pojmu se příliš nemění. Právní jednání vyvolává následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i následky, které předpokládá zákon nebo které plynou z dobrých mravů či zavedené praxe stran. Občanský zákoník se vrací k institutu „zdánlivého právního jednání“, které způsobuje neexistenci právního jednání (jako by k němu vůbec nedošlo - doposud se jednalo o absolutní neplatnost – byť následky jsou totožné). O zdánlivé právní jednání jde tehdy, pokud chybí vůle jednající osoby (např. někdo vede ruku zůstavitele při sepisu závěti) nebo tehdy, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle a v dalších případech.

K mnohým změnám došlo také v oblasti neplatnosti právního jednání. Starý občanský zákoník spojoval mnohé vadné právní jednání s absolutní neplatností, nový občanský zákoník toto pravidlo převrací. V prvé řadě je zde neplatnost relativní a pouze ve zvlášť závažných případech se bude jednat o neplatnost absolutní. Zákon tradičně rozlišuje neplatnost relativní a neplatnost absolutní. Relativní neplatnosti se dotčená osoba musí dovolat, zatímco k absolutní neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

Další novinky můžeme nalézt v oblasti výkladu právního jednání, které převážně vychází z bývalého obchodního zákoníku.

PRÁVNÍ JEDNÁNÍ V NOVÉM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU

Neplatnost právního jednání

Starý občanský zákoník byl postaven na absolutní neplatnosti a jen v zákonem vyjmenovaných případech (§ 40a) šlo o neplatnost relativní. Nový občanský zákoník jde jiným směrem, když chybějící nebo vadné náležitosti právního jednání spojuje v zásadě s relativní neplatností a jen ve výjimečném případě jde o absolutní neplatnost. Ustanovení o neplatnosti právního jednání je uvozeno § 574, který zní: „Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.“ Toto pravidlo má za cíl oprostit se od právního formalismu, který zde setrvával po více než půl století. Občanský zákoník klade hlavní důraz na vůli jednajících osob, než na doslovné znění jejich smluv.

Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Z uvedeného vyplývá, že ne každý rozpor se zákonem způsobuje neplatnost, nejdříve je potřeba zkoumat, zda účel a smysl konkrétního ustanovení slouží na ochranu některé z jednajících osob. Až poté můžeme hovořit o neplatnosti smlouvy.

O relativní neplatnost jde tehdy, pokud je stanovena na ochranu zájmu určité osoby (např. spotřebitele). Relativní neplatností se musí dotčená osoba dovolat. Pokud se neplatnosti nedovolá, považuje se právní jednání za platné. Relativní neplatnost nelze namítat kdykoli, zákon tradičně stanovuje promlčecí lhůtu, která činí 3 roky.

Právní jednání je absolutně neplatné, pokud se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i tehdy, pokud právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožným. Absolutní neplatnost nechrání jen jednu ze stran právního jednání, ale oba jednající nebo společnost jako celek (typickým příkladem může být koupě střelné zbraně bez patřičného oprávnění, zde je chráněn veřejný pořádek na tom, aby se zbraně bez oprávnění nerozšiřovaly).

Skutečnost, zdali se jedná o neplatnost relativní nebo absolutní, je potřeba zkoumat individuálně. O relativní neplatnost jde např. tehdy:

• Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí,
• pokud se jedná o lichvu,
• pokud byla osoba k právnímu jednání přinucena hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozící nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu,
• v případě omylu.

Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

Ve kterých případech zákon vyžaduje písemnou formu?

Aby právní jednání vyvolávalo právní následky, musí mít určitou formu. Zákon stojí na zásadě bezformálnosti právního jednání, to znamená, že k většině právních jednání postačí ústní forma. Písemnou formu zákon vyžaduje pro právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci (typicky kupní smlouva na dům nebo zřízení služebnosti ve prospěch pozemku). Další případy, kdy zákon předepisuje písemnou formu:

• S určitými výjimkami závěť
• Listina o vydědění
• Ručitelské prohlášení
• Uznání dluhu
• Nájemní smlouva o nájmu bytu nebo domu
• Výpověď z nájmu bytu
• Pracovní smlouva, včetně výpovědí z pracovního poměru
• Smlouva o obchodním zastoupení
• Potvrzení o zájezdu
• a další

Pokud jedná více osob, vyžadují se jejich podpisy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.

Některé právní jednání vyžadují ještě přísnější formu, a to formu notářského zápisu:

• Dědická smlouva
• Zřeknutí se dědického práva
• Smlouva o zcizení dědictví
• Smlouva o manželském majetkovém režimu (včetně tzv. předmanželské smlouvy)
• Nadační listina
• Stanovy při zakládání společenství vlastníků
• V některých případech zástavní smlouva

Pokud není dodržena forma, kterou si buď strany ujednaly, nebo kterou předepisuje zákon, je právní jednání neplatné, ledaže strany vadu dostatečně zhojí. Není-li dodržena forma právního jednání, lze neplatnost namítat pouze do té doby, nebylo-li již plněno.

Jak vykládat právní jednání

V prvé řadě je třeba posuzovat právní jednání podle jeho obsahu, nikoli podle názvu, který je v něm obsažen (když je smlouva nadepsána jako smlouva o dílo, ačkoliv obsah jasně vypovídá o smlouvě kupní, jde o smlouvu kupní). Starý občanský zákoník dával přednost jazykovému formalismu (§ 35 odst. 2) a naprosto opomíjel vůli stran, která má být rozhodující. Nový občanský zákoník chrání vůli jednajících osob, která je primární. Jazykový výklad se použije až tehdy, nelze vůli jednajících zjistit ani jinými prostředky. Při výkladu projevu vůle se musí přihlédnout k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

Pakliže má být právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, musí se posoudit podle jeho pravé povahy (tzv. disimulované právní jednání – např. darování za 1 Kč). V rámci plnění ze smlouvy může dojít k případům, kdy použitý výraz připouští různý výklad. V takovém případě se v pochybnostech vyloží k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. Pokud je stranou smlouvy spotřebitel, vždy se takovýto výraz vyloží v jeho prospěch.

NEZAPOMEŇTE

• Právní jednání se posuzuje podle jeho obsahu
• Neplatnost je potřeba uplatnit u soudu co nejdříve, neboť hrozí její promlčení po marném uplynutí tříleté lhůty.