Je-li plněno bez právního důvodu, jde o bezdůvodné obohacení
Bezdůvodné obohacení kdysi právní úprava označovala mimo jiné také jako neoprávněný majetkový prospěch. Bez ohledu na právní terminologii se jedná obvykle o situaci, kdy je jedna osoba bezdůvodně zvýhodněna na úkor jiné osoby, přičemž toto zvýhodnění obvykle spočívá ve zvýšení majetku obohaceného nebo naopak jeho nesnížení, i když k tomuto snížení mělo po právu dojít. Jestliže Vás zajímá, ve kterých případech dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení, v jakém rozsahu musí být vydáno, a zda se nárok na jeho vydání promlčuje, tak právě pro Vás, je určen tento článek.
Rady v tomto článku jsou v souladu s novým občanským zákoníkem.
Právní rada první
Co je bezdůvodným obohacením, vyjmenovává občanský zákoník
Občanský zákoník stanoví, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Právní rada druhá
Obohacený musí vydat vše, co bezdůvodným obohacením získal
Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. Nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku. Vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti, nebo pokud nebyl svéprávný.
Právní rada třetí
Některá plnění nejsou za bezdůvodné obohacení považována
Povinnost vydat obohacení nevzniká tehdy, byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat. Plnila-li strana vědomě proto, aby druhá strana něco vykonala za účelem zakázaným nebo zcela nemožným, nemá právo požadovat, aby jí to bylo vráceno. Dal-li však někdo, aby zabránil protiprávnímu činu, něco tomu, kdo se chtěl činu dopustit, může požadovat vrácení. Zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil. Zcizil-li jej poctivý příjemce bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na náhradu; může ji však požadovat po osobě, která předmět od obohaceného nabyla a nebyla v dobré víře. Získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.
Právní rada čtvrtá
Obohacený, jenž nebyl v dobré víře, musí vydat i užitky, které z obohacení získal
Nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal. Obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. Zcizil-li předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, má ochuzený právo požadovat, aby mu byla podle jeho volby vydána buď peněžitá náhrada, anebo co obohacený zcizením utržil. Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto zásahem do přirozeného práva člověka, může ochuzený požadovat za neoprávněné nakládání s hodnotami týkajícími se jeho osobnosti namísto výše uvedeného plnění dvojnásobek odměny obvyklé za udělení souhlasu s takovým nakládáním. Je-li pro to spravedlivý důvod, může soud rozsah plnění přiměřeně zvýšit. Kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil, a může od věci oddělit vše, čím ji na svůj náklad zhodnotil, je-li to možné bez zhoršení podstaty věci.
Právní rada pátá
Právo na vydání bezdůvodného obohacení podléhá promlčení
Právo na vydání bezdůvodného obohacení patří mezi majetková práva, a jako takové tak podléhá promlčení. Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo je povinen bezdůvodné obohacení vydat (tzv. subjektivní promlčecí doba). Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. (objektivní promlčecí doba). V případě neplatné nebo zrušené smlouvy, kdy jsou si účastníci této smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, však přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, pokud by i druhý účastník mohl promlčení namítat. Jestliže tak jeden z účastníků smlouvy může promlčení namítat a druhý nikoliv, soud k námitce promlčení nepřihlíží. Jedná se například o případy neplatné kupní smlouvy, kdy právo prodávajícího na vydání věci se jako vlastnické právo nepromlčuje, kdežto právo na vrácení zaplacení kupní ceny ano.
V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů účinných ke dni 18. 8. 2016:
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník