Trestné činy, trestní řízení

Soudy v rámci trestního řízení mohou rozhodovat jak o náhradě škody, tak o nárocích poškozeného na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestnou činností. Toto řízení, jenž je vedeno samostatně, avšak souběžně s hlavním trestním řízením, se označuje jako tzv. adhezní řízení. Tento článek je zaměřen na jednotlivé nároky na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestnou činností.

Domácí násilí je zcela jasný a srozumitelný pojem, přesto není v žádném právní předpise přímo definován. Za domácí násilí se obecně považuje stupňující se opakované násilí, které může mít různé projevy od týrání a zanedbávání dětí, až po nejčastější projev, což je fyzické, psychické násilí mezi manželi. Nemusí přitom jít jen o manžele, ale platí to i pro rozvedený pár, partnery, druha a družku či třeba násilnického potomka, který tyranizuje rodiče nebo prarodiče.

Zákon o výkonu trestu odnětí svobody stanoví, že trest může být vykonáván jen takovým způsobem, který respektuje důstojnost osobnosti odsouzeného a omezuje škodlivé účinky zbavení svobody; tím však nesmí být ohrožena potřeba ochrany společnosti. S odsouzenými ve výkonu trestu se musí jednat tak, aby bylo zachováno jejich zdraví, a pokud to doba výkonu trestu umožní, podporují se takové postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti a umožní vést po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem. V těchto pěti radách zdarma si uvedeme, jaká základní práva odsouzenému k trestu odnětí svobody přísluší.

V případě, že je proti někomu vedeno trestní řízení, je obvykle na jeho rozhodnutí, zda si zvolí svého obhájce. V některých případech však musí mít obviněný obhájce obligatorně ze zákona. Jedná se o případy tzv. nutné obhajoby. Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát, přičemž se nemůže jednat o advokáta, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby. V trestním řízení rovněž nemůže být obhájcem advokát, který v něm vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník. V dnešních pěti radách zdarma si tedy rozebereme, za jakých podmínek je obviněný povinen mít obhájce.

Trest odnětí svobody je bezpochyby nejpřísnějším trestem, který lze v trestním řízení uložit, trestní zákoník však dává některým odsouzeným možnost se tomuto trestu vyhnout, a to v tom smyslu, že výkon trestu odnětí svobody odsouzenému podmíněně odloží. Co všechno obnáší podmíněný výkon trestu odnětí svobody a za jakých podmínek je možné ho uložit, si uvedeme v tomto článku.

Dne 1. 8. 2013 nabyl účinnosti nový zákon o obětech trestných činů, což se promítlo i v řadě dalších souvisejících právních předpisů, a to zejména v trestním řádu, který přiznává poškozeným v trestním řízení s ohledem na tento zákon některá nová dílčí práva. Podle zákona o obětech trestných činů se obětí rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil. Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považuje se za oběť, utrpěl-li v důsledku smrti oběti újmu, též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner nebo druh, je-li osobou blízkou. Je-li těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich. Každou osobu, která se cítí být obětí spáchaného trestného činu, je třeba považovat za oběť, nevyjde-li najevo opak nebo nejde-li zcela zjevně o zneužití postavení oběti. Na postavení oběti nemá vliv, pokud nebyl pachatel zjištěn nebo odsouzen. Oběť je tedy širší pojem, než je poškozený v trestním řízení. Čím tento nový zákon zlepšil postavení oběti trestných činů, se podíváme v tomto článku.

Léto je v plném proudu a s ním i období, kdy většina z nás využije alespoň část letních měsíců k odpočinku od práce, a to obvykle prostřednictvím zahraničních zájezdů či i pobytu v atraktivních místech v tuzemsku. Tento čas je však i velmi příhodný pro zloděje. Není totiž tajemstvím, že právě během léta dochází k nárůstu vykradených domů a bytů, kdy různí nenechavci využijí toho, že majitelé odcestovali na dovolenou a zloději tak mají dostatek volné působnosti a časového prostoru k tomu, aby z opuštěných domů či bytů odcizili, co největší počet cenností. Dnešní článek tak věnujeme tomu, jak správně zabezpečit svůj majetkem před možnými krádežemi.

Od 1. ledna 2012 začal platit zákon, který do českého právního řádu nově zavedl institut trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Přijetí zákona provázely bouřlivé debaty a dosud stále existují dvě protichůdné názorové skupiny, z nichž jedna trestní odpovědnost právnických osob podporuje a druhá je naopak zcela proti. Právnické osoby podle zákona o odpovědnosti právnických osob neodpovídají za všechna jednání, které trestní zákoník označuje jako trestné činy, nýbrž pouze za taxativně vyjmenované trestné činy. Podle zákona o odpovědnosti právnických osob navíc nejsou trestně odpovědnými Česká republika a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci. V těchto pěti radách zdarma si v krátkosti rozebereme, za jakých podmínek je možné uvažovat o trestním stíhání právnických osob a jaký postih právnickým osobám za protiprávní jednání hrozí.

V případě, že někdo spáchá trestný čin, vystavuje se riziku trestního stíhání, které má obvykle za následek uložení adekvátního trestu. Vedle samotného trestu nebo namísto něj však lze pachateli uložit i jinou sankci, a to ochranné opatření, které má vést ke stejnému účelu jako některý z trestů vyjmenovaných trestním zákoníkem, tedy především k pokusu o resocializaci pachatele trestného činu a trestní represi. Na rozdíl od trestu lze však ochranné opatření uložit i za činy jinak trestné, tedy za činy, které například spáchaly osoby, jež nejsou trestněprávně odpovědné. V tomto článku naleznete základní informace související s institutem ochranných opatření.

V případě trestných činů spáchaných mladistvými (pachatelé, kteří dovršili věku 15 let, ale nepřekročili 18. rok svého věku) se v trestním řízení postupuje podle zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy, který je speciálním zákonem vůči trestnímu zákoníku a trestnímu řádu. Pro trestní řízení s mladistvými tak v mnoha ohledech platí odlišná pravidla, než v případě trestního řízení s dospělými pachateli. Mladistvý musí mít například obhájce již od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit. Tresty, které mladistvým pachatelům hrozí, jsou podstatně mírnější, než když se jedná o trestný čin, který spáchala osoba, která již dosáhla věku 18 let. Pro trestný čin spáchaný mladistvým se rovněž používá speciální termín, a to provinění. V následujících pěti radách si blíže rozvedeme, jak soud postupuje v případě ukládání trestů mladistvým pachatelům.

V téměř každém trestním řízení je nutné k objasnění některých skutečností projednávaného trestného činu předvolat svědky. Podle zákona je každý povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení. Jestliže se svědek, ač byl řádně předvolán, bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení musí být svědek v předvolání vždy upozorněn. Vyhovět soudním předvolání je tak jednou ze základních povinností osob, které byly trestnému činu buď přímo přítomny či mohou z jiného důvodu poskytnout v trestním řízení k projednávanému skutku důležité informace. Svědectví však v sobě nezahrnuje pouze povinnosti, ale i právo svědka na to, aby byl výslech prováděn v souladu se zákonem a řadu dalších práv, které si rozebereme níže.

V průběhu trestního řízení může vyvstat potřeba zajistit osobu, proti níž se trestní řízení vede, a to jejím dočasným umístěním do vazby. Vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž již bylo zahájeno trestní stíhání. O vzetí do vazby je třeba bez průtahů vyrozumět některého rodinného příslušníka obviněného, jakož i jeho zaměstnavatele, pokud obviněný neprohlásí, že s takovým vyrozuměním nesouhlasí. V případě mladistvého obviněného musí být rodinný příslušník vyrozuměn vždy. V následujících pěti radách si uvedeme, za jakých podmínek lze obviněného vzít do vazby, jaká je maximální možná délka trvání vazby a další důležité informace.

Obviněným se stává podezřelý z trestného činu v okamžiku, jakmile je mu doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. V tomtéž momentě však osoba obviněná z trestného činu získává možnost uplatňovat práva, které jí z pozice obviněného přísluší. V těchto pěti radách zdarma si tak tyto základní práva blíže rozvedeme.

Poškozeným v trestním řízení, je ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil. Za poškozeného se však nepovažuje osoba, která se sice cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozena, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem. V tomto článku si rozebereme, jaká všechna oprávnění poškozenému v trestním řízení přísluší.

Definici korupce nenalezneme v žádném českém právním předpise. Podle Občanskoprávní úmluvy proti korupci, ratifikovanou Českou republikou v roce 2003 se korupcí rozumí „přímé či nepřímé vyžádání, nabídnutí, předání nebo přijetí úplatku či jakékoliv jiné nepřípustné výhody nebo vyhlídky na ně, které narušují řádné plnění jakékoliv povinnosti nebo jednání vyžadovaného od příjemce úplatku, nepřípustné výhody nebo vyhlídky na ně“. Přijetí či nabízení úplatku je trestným činem, a to bez ohledu na to, zda je úplatkem láhev několika dobrých vín nebo finanční částka.

Trestní řád zná v současnosti dva způsoby skončení trestního řízení, jimiž se zastavuje trestní stíhání i za situace, že se obviněný ke spáchanému činu doznal, a to podmíněné zastavení trestního stíhání a narovnání. Oba typy odklonů trestního řízení lze využít pouze v řízení o přečinech. Na rozdíl od podmíněného zastavení trestního stíhání, musí s narovnáním souhlasit poškozený. Obviněný navíc povinně musí vždy složit státu peněžitou částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti. I tak má však pro něj narovnání znamená, že skutek, který spáchal, nebude zaznamenán v rejstříku trestu, a navíc mu oproti podmíněnému zastavení trestního řízení není stanovena žádná zkušební doba, po kterou se musí osvědčit.

Jedním ze způsobu, jímž lze rozhodnout v trestním řízení, je tzv. podmíněné zastavení trestního stíhání dle § 307 a násl. trestního řádu. Trestní stíhání lze podmíněně zastavit jen v řízení o přečinech, tj. v řízení o nedbalostních trestných činech a těch trestných, na které zákon stanoví hranici trestní sazby nepřevyšující pět let. Podmíněné zastavení trestního stíhání se využívá hojně například v případě dopravních nehod nebo jiných trestných činů spáchaných v oblasti dopravy. Podmíněné zastavení trestního stíhání má pro obviněného tu výhodu, že v případě, že se osvědčí, nemá o spáchaném trestném činu záznam v trestním rejstříku, neboť o jeho vině nebylo pravomocně rozhodnuto.

Oběti trestné činnosti se mnohdy pro následky trestného činu ocitnou v tíživé finanční situaci, kterou může způsobit například ztráta zaměstnání v důsledku poškozeného zdraví, nákladné výdaje na léčení, ale i třeba ztráta živitele rodiny. Základní zásadou pro odškodňování oběti trestné činnosti je ta, že škodu nahrazuje pachatel. Pachatelé však často bývají zcela nemajetní a oběti trestných činů se tak náhrady škody nikdy nedočkají. Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů však některým obětem přiznává nárok zažádat si o peněžitou pomoc státu. Pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem. V následujících řádcích se dozvíme, kdy si mohou oběti trestné činnosti o peněžitou pomoc zažádat.

S účinností od 1. 1. 2010 byl do trestního zákoníku vtělen nový trestný čin nebezpečného pronásledování, neboli stalking. Zakotvení tohoto trestného činu do právních předpisů se pro počet narůstajících případů nebezpečného pronásledování ukázalo nezbytným. Zajímavým faktem v této oblasti je například to, že v USA byl stalking trestným již od roku 1990. Přesto, že však příběhy obětí stalkingů končí v některých případech i jejich smrtí, nejsou tresty za nebezpečné pronásledování příliš přísné. Poměrně komplikovaným však bývá rozlišit chování, které již naplňuje skutkovou podstatu trestného činu nebezpečného pronásledování, a které nikoliv. V tomto díle pěti rad zdarma se proto podíváme, jaké nežádoucí jednání je již z hlediska trestního práva protiprávní.

Policie České republiky je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor, který slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti. Oproti strážníkům obecní policie, mají příslušníci Policie ČR podstatně větší pravomoci, a proto se v tomto článku zaměříme především na ty, které mají právě pouze policisté České republiky. Pokud si chcete srovnat oprávnění strážníků obecní policie s pravomocemi policistů, doporučujeme Vám si přečíst taktéž náš článek „Ve kterých případech Vás může legitimovat strážník obecní policie a jaká jsou jeho další oprávnění“.

Byli jste poškozeni trestným činem a nevíte, jakým způsobem se podává trestní oznámení? Podoba trestního oznámení nezávisí na tom, pro jaký trestný čin ho podáváte, ať už je to například pro trestný čin podvodu, pomluvy či neplacení výživného, stejně tak jako oznamovatel nejste povinni kvalifikovat, o jaký konkrétní trestný čin podle trestního zákoníku se jedná, policejní orgán popř. státní zástupce posuzuje oznámení podle obsahu nikoli podle názvu. O tom, co všechno by mělo trestní oznámení obsahovat a další související informace, se dozvíte v následujících pěti radách zdarma.

Domácí násilí bylo po dlouhá léta veřejným tabu, kdy společnost vůči násilným vztahům v rodinách zavírala oči a předstírala, že je nevidí, přičemž i samotný stát se od těchto případů zcela distancoval a odmítal se do nich jakýmkoliv způsobem vměšovat, s tím, že se jedná o výlučnost záležitost rodiny. V několika posledních letech bylo v České republice citlivé téma domácího násilí podstatně prolomeno a v této souvislosti tak dochází k pozitivním změnám nejen na poli legislativy, ale i v celkovém přístupu společnosti. Oběti domácího násilí již proto nemusí se svými strastmi zůstávat za zavřenými dveřmi domácnosti, ale naopak mohou pomocí různých prostředků proti násilníkovi aktivně vystupovat, byť je to vždy nesmírně složité a někdy tento boj končí bohužel až smrtí poškozeného.

Týranými osobami mohou být nejen děti a žena, ale i muži či senioři, jež týrají jejich vlastní děti. Domácí násilí může mít mnoho podob, zahrnuje tak nejen násilí fyzické, ale rovněž psychické a často kombinaci obou, v každém případě je však pro domácí násilí charakteristická dlouhodobost, opakovanost a neměnnost role oběti a pachatele. V následujících pěti radách se dozvíme, jak se mohou nejen poškozené osoby bránit proti násilníkovi z hlediska práva.

V trestním řízení se projednávají protiprávní jednání osob, které označuje trestní zákoník za trestné, a které naplňují znaky uvedené v tomto předpise. Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny, přičemž přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou pak všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny. Zákon v rámci zločinů definuje ještě další kategorii, a to zvlášť závažné zločiny, kterými jsou ty úmyslné trestné činy, za něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Tresty pachatelům trestných činů ukládají soudy v trestním řízení v závislosti na povaze a závažnosti spáchaných trestných činů a dalších důležitých okolnostech. Soud může pachateli uložit současně i více trestů, jeví-li se to účelným. V dnešním článku se dozvíme, jaké tresty lze podle platných právních předpisů v České republice uložit.

Od 1. 9. 2012 vstoupila v účinnost novela trestního řádu, která umožňuje uzavřít mezi státním zástupcem a pachatelem trestného činu dohodu o jeho vině a trestu. Podstatou tohoto institutu je, že dojde k výraznému zkrácení a zjednodušení celého trestní řízení, neboť odpadne povinnost složitého vyšetřování, dokazování, dlouhého projednávání u soudu, apod. Státní zástupce může zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu, jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se stal trestný čin a že jej spáchal obviněný. Pokud k uzavření dohody o vině a trestu nedojde, trestný čin bude následně projednáván v obvyklém trestním řízení.

Smyslem tohoto článku nebude rozhodně sexuální osvěta či pravidla bezpečné soulože, nýbrž se zaměříme na pohlavní styk z pohledu trestního práva a rozebereme, které jednání je v této oblasti považováno trestním zákoníkem za protiprávní, resp. kterých trestných činů se lze dopustit.

Na rozdíl od dob minulých, doznala právní úprava ohledně milostných aktivit značných změn, a to zejména v nahlížení na homosexualitu, která byla v České republice až do roku 1961 protiprávní, a postihována poměrně vysokými tresty. I když tedy právní předpisy v České republice jsou nyní mnohem liberálnější, neznamenají pro aktéry sexuálních hrátek úplnou volnost.

Co se týče samotného pojmu pohlavního styku ve smyslu trestního zákoníku, tak tímto je myšlen jakékoliv ukájení pohlavního pudu s tělem druhé osoby, ať stejného nebo různého pohlaví. Nejedná se tedy pouze o klasický vaginální styk, ale i orální a anální sex, vsunování pohlavního údu muže mezi prsa ženy, sání prsních bradavek, tzv. erotické masáže, apod. (Komentář k trestnímu zákoníku, 2. vydání 2012)