Závazkové právo, smlouvy

Každý může vést jednání o smlouvě svobodně a není tak povinen uzavřít smlouvu, pokud o ní není plně přesvědčen, nicméně i jednání směřující k uzavření smlouvy musí být stranami vedeno v souladu s principem poctivosti. Občanský zákoník výslovně upravuje nepoctivé jednání při uzavírání smluv a zavádí předsmluvní odpovědnost stran za škodu způsobenou tímto nepoctivým jednáním.

Účinností tzv. nového občanského zákoníku došlo k velkým změnám některých již známých právních institutů, což může představovat i různě skryté nástrahy. Mezi takové instituty řadíme například i tzv. kvitanci.

Novomanželé Malinovi si do svého bytu plánovali koupit novou kuchyňskou linku, neboť původní kuchyňská linka v bytě, do kterého se nastěhovali, již byla v havarijním stavu. Pan Malina domluvil schůzku s jednatelem místní společnosti KuchLin s.r.o., která se specializovala na výrobu kuchyňských linek. Jednání bylo úspěšné a na jeho závěru manželé podepisovali smlouvu o dílo. Nechali si vyrobit linku v zeleno hnědo bílé kombinaci s vestavěnými spotřebiči na výslovné přání paní Malinové. Manželé byli nadšeni už kvůli tomu, že firma o zakázky nemá nouzi a i přesto jim slíbila linku na míru vyhotovit do třech týdnů. Na radu známého si vymínili ve smlouvě ujednání o smluvní pokutě, kdy v případě prodlení ze strany zhotovitele (společnosti KuchLin s.r.o.) se stanovuje smluvní pokuta ve výši 0,1% z ceny díla, a to za každý den prodlení s dodáním díla.

Dědeček Kamil Malina žil po celý život v rodinném domě na okraji malebné vesnice Jahůdkov. Jednalo se o velký dům s rozlehlou zahradou a políčkem. Jak plynul čas, přestával mít sílu na to, aby se o celou usedlost postaral. Proto se rozhodl dům i s pozemky prodat a pořídit si malý byteček na okraji města, kde by to měl blízko do obchodního centra i k lékaři.

Manželé Malinovi se rozhodli za celoročně ušetřené peníze jet na dovolenou. Na internetu si vyhledali začínající Cestovní kancelář Šmelina s.r.o., kde se jim zalíbil zájezd na 10 dnů do Chorvatska. V ceně zájezdu byly i veškeré poplatky spojené s dopravou luxusním klimatizovaným autobusem a ubytování ve 4 hvězdičkovém hotelu s plnou penzí. Smlouvu uzavřeli po internetu a za nedlouho jim poštou přišlo i písemné potvrzení, ve kterém cestovní kancelář potvrzovala informace, které byly uveřejněny na jejich webové stránce.

Paní Malinová je vášnivou kuchařkou. Když jí jednoho dne telefonicky oslovila společnost Naběračka s.r.o. a její zaměstnankyně jí nabídla zakoupení unikátní kolekce receptů s názvem „Tradiční poctivé vařeníčko“, řekla si, že by to mohla být příležitost, jak překvapit manžela nějakou novou kulinářskou dobrotou. Podle podmínek, které jí byly telefonicky sděleny, měla paní Malinová každé dva týdny obdržet balíček s 5 kusy receptů, celkem 25 kusů balíčků za celkovou kupní cenu 250 Kč. Paní Malinová s nabídkou souhlasila. Po třech dnech jí přišel první balíček s recepty i s písemným potvrzením o uzavření smlouvy. 

Základními předpoklady vzniku odpovědnosti za škody je zpravidla existence škody, protiprávní jednání, příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a protiprávním jednání a zavinění škůdce. Pokud se chce pak daná osoba zprostit své odpovědnosti, musí prokázat, že danou škodu nezavinila. V některých případech však není vůbec zavinění osoby vyžadováno, tehdy se jedná o tzv. objektivní odpovědnost. V situacích, kdy je dána právě objektivní odpovědnost, má odpovědná osoba velmi omezené možnosti obrany, jak se vyhnout tomu, aby za škodu neodpovídala. Nejčastější případy, v nichž se lze setkat s objektivní odpovědnosti, si uvedeme v následujícím článku.

V minulých letech svět zachvátil doslova boom tzv. timesharových smluv. Co timeshare konkrétně znamená? Jedná o smlouvy, ve kterých se sjednává dočasné užívání ubytovacího zařízení nebo s tím spojené služby. Rozdíl oproti standardním nájemním smlouvám spočívá zejména v tom, že nájemce smí užívat pronajatou věc buď na předem známý časový okamžik nebo na dobu neurčitou, kdežto oprávněný z timesharové smlouvy získává většinou právo užívat nemovitost na stanovený časový úsek v roce, po zbytek roku pak nemovitost užívají zase jiní oprávnění z timesharových smluv. Jak již to však bývá, možnosti uzavírat tento typ smluv se chytlo mnoho podvodných společností se spoustou na první pohled výhodných nabídek, které měly za cíl vylákat ze zájemců co nejvíce peněžních prostředků. Evropská Unie se na tyto případy snaží pružně reagovat a členské státy jsou následně povinny tyto nařízení a směrnice promítnout ve svých národních úpravách. V České republice nalezneme problematiku timesharových smluv v občanském zákoníku v sekci spotřebitelských smluv. Je tedy zřejmé, že právní ochrana je poskytována spotřebitelům, tedy osobám nejednajícím v rámci své podnikatelské činnosti, kteří službu uzavřeli s osobou, která v tomto oboru podniká. V dnešním článku se zaměříme na to, na které typy smluv se vztahuje spotřebitelská ochrana a jaké povinnosti mají v této souvislosti poskytovatelé timesharových služeb.

Vedle kupní smlouvy je smlouva o dílo jedním z nejčastějších dvoustranných závazkových smluvních vztahů. Rozdílnost smlouvy o dílo od kupní smlouvy lze spatřovat především v tom, že v době uzavírání smlouvy o dílo, předmět plnění obvykle neexistuje. Rovněž je nutné smlouvu o dílo odlišit od pracovněprávního vztahu, kdy předmětem tohoto vztahu je výkon pracovní činnosti, kdežto předmětem smlouvy o dílo je výsledek pracovní činnosti. Smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že jej za sjednanou cenu provede na svůj náklad a nebezpečí a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Zhotovitel buď provede dílo osobně, anebo je nechá provést pod svým osobním vedením. To ovšem neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí. Zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba. Není-li doba plnění ujednána, provede zhotovitel dílo v době přiměřené jeho povaze, přičemž se má za to, že je čas plnění ujednán ve prospěch zhotovitele.

Vedle zhotovení věci na zakázku rozlišujeme další zvláštní typ smlouvy o dílo, a to smlouvu o opravě nebo úpravě věci. Rozdíl mezi těmito dvěma druhy smluv spočívá v tom, že zatímco v případě zhotovení věci na zakázku daná věc v době uzavírání smlouvy ještě neexistuje, tak u smlouvy o opravě nebo úpravě věci, je předmětem závazku již samozřejmě existující věc. Opravou věci je činnost, kterou se zejména odstraňují vady věci, následky jejího poškození nebo účinky jejího opotřebení, například oprava nefungujících hodinek, poškozené obuvi, apod. Úpravou věci je činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její vlastnosti. Pod smlouvu o úpravě věci můžeme podřadit i takové typy smluv jako je úprava účesu u kadeřníka, kosmetické služby, apod. Jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci a zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci.

Zhotovení věci na zakázku je zvláštním druhem smlouvy o dílo. Již ze samotného názvu je patrné, že v případě zhotovení věci na zakázku, má objednatel zájem na zhotovení věci, která bude mít jím určené vlastnosti a není tak běžně dostupná k zakoupení (např. zhotovení skříně na míru, ušití šatů, stavba domu, atd.). Zásadní rozdíl mezi kupní smlouvou tak je ten, že věc v době uzavření smlouvy ještě neexistuje. Uzavřením tohoto typu smlouvy o dílo vzniká objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci. V tomto článku se zaměříme zejména na to, jaká práva a povinnosti mají objednatel a zhotovitel v případě vadného díla.

Dle občanského zákoníku platí, že příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce, přičemž obstarává-li někdo určité záležitosti jako podnikatel, má povinnost, byl-li o obstarání takové záležitosti požádán, dát druhé straně bez zbytečného odkladu výslovně najevo, zda na sebe obstarání záležitosti bere nebo ne; jinak nahradí škodu tím způsobenou. V tomto článku si rozebereme zejména práva a povinnosti kontrahujících stran příkazní smlouvy.

Prodat lze nejen věci movité a nemovité, ale rovněž je možné převést na jiného i celý podnik neboli závod. Zákon definuje obchodní závod jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu. Koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Další práva a povinnosti smluvních stran se dozvíte v následujících pěti radách zdarma.

Kupní smlouva je jednou z nejčastěji uzavíraných dvoustranných smluv, mezi jejíž základní náležitosti patří označení smluvních stran, specifikace předmětu koupě a určení ceny. Kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení. Mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává. V případě prodeje věcí movitých nevyžaduje zákon pro uzavření kupní smlouvy písemnou formu. Níže si rozebereme základní pravidla pro uzavírání kupní smlouvy na movité věci.

Denně činíme množství právních jednání, kdy mezi nejčastější pak patří především různé typy smluv, tedy právní jednání, které právní teorie označuje za dvoustranné, v běžném životě však činíme i spoustu jednostranných právních jednání, jako je například závěť, výpověď, atd. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Aby však právní jednání mohlo způsobovat předpokládané právní následky, musí vyhovovat určitým požadavkům. Nyní si proto rozebereme, které skutečnosti mohou způsobit neplatnost právního jednání.

Při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Nejčastěji se zástavní právo využívá u hypoték určených na financování nemovitosti, kdy je pak pro banky zástavou samotná tato nemovitost, zástavou však nemusí být nejen nemovitost, ale i věc movitá, pohledávka či jakákoli každá věc, s níž lze obchodovat. Dluh může být zajištěn i zástavním právem na několika samostatných zástavách (vespolné zástavní právo). Zástavní právo se vztahuje na zástavu, na její přírůstek i příslušenství, ledaže zástavní smlouva určí něco jiného. Z plodů a užitků se zástavní právo vztahuje jen na ty, které nejsou odděleny.

Věc nemusí vlastnit pouze jeden vlastník, ale naopak jedna a tatáž věc může být ve vlastnictví neomezeného počtu osob. Velikost podílu na společné věci vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To ovšem spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání pak musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu. Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Spoluvlastnictví věci je obvyklé především v případě nemovitostí, ve spoluvlastnictví však lze mít téměř cokoli - auto, bankovní účet, zvíře, apod. Jaká pravidla a zásady se vztahují na podílové spoluvlastnictví, se dozvíme níže.

Rozhodli jste se prodat svůj automobil a namísto vlastního vyhledávání potencionálních kupců, jste zvolili, že tímto úkolem pověříte autobazar? I když se tohle řešení může mnohdy zdát jako nejjednodušší a prakticky bez starostí, neboť Vám odpadne povinnost vyřizovat formality a aktivně vyhledávat zájemce, je třeba pamatovat na to, že i prodej vozidla prostřednictvím autobazaru může být značně rizikový. V nejhorším případě můžete zůstat jak bez prodávaného automobilu, tak i bez peněz. Následující rady mohou sloužit i pro kupující v autobazaru, neboť i jim mohou poskytnout důležité informace, na co se při nákupu vozu mají zaměřit.

Mezi základní principy soukromého práva patří zásada „pacta sunt servanda“, neboli smlouvy mají být dodržovány. Přesto to neznamená úplnou nemožnost odstoupení od uzavřené smlouvy - odstoupit je možné v případech stanovených zákonem či přímo smlouvou. Odstoupením je jednostranný právní úkon jedné ze stran adresovaný druhé smluvní straně, na jehož základě pak zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy, odstoupením od smlouvy se tak závazek zrušuje od počátku. Situace, kdy jsou účastníci oprávněni odstoupit od smlouvy, však bývají častým předmětem sporu a nejasností mezi smluvními stranami. Níže proto poskytujeme k institutu odstoupení základní informace.

Při vzniku jakéhokoliv závazku bývá častou praxi smluvních stran splnění dluhu zajistit některým ze zajišťovacích prostředků, kterých současná právní úprava nabízí nespočet. Každý z nich má jiné výhody a věřitel by měl zvolit vždy ten, který nejlépe zaručí, že jeho pohledávka bude dlužníkem skutečně řádně splněna. Proto je v případě nesolventního dlužníka jistější variantou zvolit zajištění závazku např. formou ručení třetí osobou nebo uzavřením zástavní smlouvy, než sjednání smluvní pokuty, apod. V následujících řádcích se tedy zaměříme na nejčastější zajišťovací prostředky závazků a jejich podrobnější popis.

To, že je nutné před nákupem automobilu tento zkontrolovat, nejlépe zkušeným mechanikem, tj. zda stav, počet najetých kilometrů, staří a další podstatné technické skutečnosti, odpovídají informacím uváděnými prodejcem, jistě většina kupujících ví. Nákup nového vozidla však s sebou může obnášet nespočet právních úskalí, která mohou vlastnictví vozidla kupujícím v budoucnu mnohdy velmi ohrozit, nebo alespoň značně znepříjemnit. Níže se dozvíte právní rady, kterých byste se při každém nákupu motorového vozidla měli držet.

Věcná břemena se řadí mezi věcná práva k věci cizí a občanský zákoník je dělí na tzv. služebnosti a reálná břemena. Podstatou služebnosti je omezení vlastníka věci v tom, že je povinen něco trpět nebo něčeho se zdržet ve prospěch někoho jiného - oprávněného. Pod služebnosti lze obvykle zahrnout taková oprávnění jako je služebnost stezky, průhonu a cesty, služebnost inženýrské sítě či právo na svod dešťové vody, apod. Oproti tomu u reálných břemen je dočasný vlastník věci jako dlužník zavázán vůči oprávněné osobě něco jí dávat nebo něco konat.

Pojmovým znakem darování je jeho bezplatnost, to znamená, že určitá osoba (dárce) věnuje druhé osobě (obdarovanému) svou věc, či soubor věcí, aniž by za ně požadoval nějakou protihodnotu. Pokud by bylo ujednáno, že i dárce bude navzájem obdarován, jedná se o darování jen vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany. K darovací smlouvě je však možné připojit různé podmínky, na jejichž základě obdarovaný dar nabyde, a to rozvazovací i odkládací, např. otec daruje synovi auto za předpokladu, že úspěšně odmaturuje, apod. Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz. Bylo-li darováno s příkazem, může dárce požadovat splnění příkazu, jen pokud již sám plnil. Darem může být v podstatě cokoliv, a to věc movitá i nemovitá, je však třeba dbát, stejně jako u ostatních právních jednání, na určitá zákonná pravidla, která je třeba dodržet, aby došlo k platnému převodu práv a povinností.

Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem (například právo vlastnické, právo domáhat se rozdělení společné věci, právo na zřízení nezbytné cesty a či právo na vykoupení reálného břemene).